TV tip: Zátopek i Foglar v českém Hitlerjugend. Dokument Kuratorium otevírá děsivou kapitolu našich dějin

Zapomenutá kapitola okupace, která dodnes vyvolává otázky

Druhá světová válka zanechala v českých dějinách mnoho bolestných stop. Některé z nich jsou dobře známé, jiné zůstaly po desetiletí téměř zapomenuté. Dokument Kuratorium se vrací právě k jedné z těchto opomíjených kapitol – k organizaci Kuratorium pro výchovu mládeže v Čechách a na Moravě.

Režisér Ondřej Veverka ve svém televizním snímku přináší archivní materiály, dosud nepublikované záběry i výpovědi pamětníků, kteří byli jako děti součástí systému, jehož cílem bylo změnit českou mládež v poslušné občany nacistické říše.

Film tak klade nepříjemnou otázku: byli tehdejší členové Kuratoria vlastenci, nebo zrádci?

„Český hitlerjugend“ v Protektorátu

Organizace Kuratorium vznikla krátce po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v roce 1942. Za jejím vznikem stál především kolaborantský ministr školství Emanuel Moravec společně s funkcionářem Františkem Teunerem.

Cílem bylo vytvořit organizaci, která by podchytila českou mládež a formovala ji podle ideologie nacistického Německa. Kuratorium mělo být jakousi obdobou německé organizace Hitlerjugend. Do programu patřily sportovní akce, tábory, soutěže, ideologické přednášky i vydávání časopisů. Organizace měla na první pohled připomínat směs skautu a Sokola. Pro mnoho dětí však šlo především o příležitost, jak trávit čas se svými vrstevníky. Fotbal, výlety, vodácké akce či závody byly často atraktivnější než samotná ideologie.

Známá jména mezi členy

Dokument připomíná i překvapivý fakt: mezi statisíce členů Kuratoria patřila i řada později známých osobností. Patřil k nim například spisovatel Jaroslav Foglar, herec Josef Vinklář nebo slavný atlet Emil Zátopek. Jejich účast však neznamenala souhlas s nacistickou ideologií. Většina mladých lidí do organizace vstupovala prostě proto, že byla určena pro všechny ve věku od 10 do 18 let a nabízela aktivity, které jinde chyběly.

Právě tato nejednoznačnost tvoří jeden z nejzajímavějších momentů dokumentu.

Svědectví pamětníků po téměř osmdesáti letech

Jedním z nejsilnějších prvků filmu jsou výpovědi pamětníků. Tvůrci dokázali dohledat přibližně tři tisíce jmen bývalých členů a funkcionářů Kuratoria. Nakonec se podařilo najít dvanáct dosud žijících mužů. Z nich osm poskytlo tvůrcům rozsáhlé rozhovory, které dohromady trvaly téměř třicet hodin. Nejmladšímu pamětníkovi bylo 88 let, nejstaršímu dokonce 105 let.

Jejich vzpomínky jsou často rozporuplné. Někteří přiznávají, že si jako děti vůbec neuvědomovali politický význam organizace. Jiní dodnes cítili tíhu toho, že byli, byť nevědomky, součástí systému, který měl sloužit nacistické propagandě.

Archivní materiály, které se téměř nevidí

Dokument zaujme také množstvím unikátních archivních záběrů a fotografií. Tvůrci pracují s dobovými filmovými materiály, které doplňují komentářem a svědectvími pamětníků. Zajímavým vizuálním prvkem je i částečné kolorování historických fotografií. Některé snímky jsou zbarveny pouze částečně, což vytváří zvláštní kontrast mezi minulostí a současným pohledem na historii. Všechny užité fotografie prošly pečlivých procesem restaurování a kolorování, přičemž zpracování jedné fotografie si vyžádalo kolem 6 až 8 hodin času. Celkově bylo tímto způsobem zpracováno přibližně 150 fotografií. 

Ačkoliv film využívá klasickou dokumentární formu, střídání archivních záběrů a výpovědí, jeho síla spočívá především v samotném tématu.

Vlastenci, nebo zrádci?

Otázka, kterou dokument klade, zůstává otevřená. Byli tehdejší členové Kuratoria oběťmi propagandy, nebo součástí kolaborantského systému?

Odpověď není jednoduchá. Mnozí pamětníci zdůrazňují, že do organizace chodili hlavně kvůli sportu a kamarádům. Zároveň ale nelze přehlédnout, že Kuratorium mělo jasný politický cíl – vychovat českou mládež k loajalitě vůči nacistické říši.

Právě tato morální šedá zóna činí z dokumentu Kuratorium mimořádně silnou historickou reflexi. Připomíná, že dějiny nejsou vždy černobílé a že mnohé otázky zůstávají otevřené i po desítkách let. Ale stejně jako neodsuzujeme generaci, která nosila pionýrské a svazácké uniformy, možná opravdu většina členu Kuratoria nespojovala „svého sportovního koníčka“ s politikou tehdejší doby. Moc možností, kde by se děti v té době mohly bavit, nejspíš nebylo. Nakonec, mnoho lidí starší generace skládalo pionýrský slib a nijak si to nespojovalo s politikou. Šlo spíše o pionýrské schůzky, výšlapy do přírody, vědomostní soutěže o přírodě, prázdninové pobyty. Bylo to jednoduše o zábavném využití volného času, jen v jiné době. Rodiče tak měli jistotu, že děti jsou pod dozorem, něco se přiučí a nic je to nestojí.  

Ve vysílání 10.3. ve 21:45 na ČT2.