Sněženky a machři: Také se vám vybaví milovaný i nenáviděný lyžařský výcvik ze školních let?
Populární komedii sledovali rodiče, kteří s úlevou zjišťovali, že jejich ztřeštěný potomek je naprosto normální a děti zase rozuměly starostem svých vrstevníků. Několik generací diváků tak dodnes u zimní komedie z roku 1982 nostalgicky vzpomíná právě na ten svůj povinný lyžařský výcvik, který se navzdory nechuti takovou akci absolvovat stal nezapomenutelným zážitkem na celý život.
Režisér Karel Smyczek měl velice rád dětské herce a pro český film jich pár objevil. Už pro svůj film Jen si tak trochu písknout obsadil například Michala Suchánka, kterého si vzal už jako studenta konzervatoře i do komedie z hor. V komedii Sněženky a machři dostali velkou hereckou příležitost Václav Kopta a Eva Jeníčková. A určitě je třeba zmínit Jana Antonína Duchoslava, kterého sice na konkurz nikdo nepozval, ale i tak jednu z hlavních rolí dostal. Na konkurz přišel jako doprovod spolužaček, ale když zjistil, že by se kvůli natáčení mohl vyhnout školnímu vyučování, dělal vše proto, aby si ho režisér všiml. A protože se nestyděl a v té době závodil na lyžích, byl ideálním kandidátem.
Přestože měl film drobné problémy s cenzurou, protože děti v socialistickém školství nemohly pít alkohol, nakonec schválením prošel. Na rozdíl od svých filmových postav se museli herci chovat disciplinovaně a během natáčení je i v noci chodil režisér kontrolovat, zda nezlobí.
Na „Cabadaje“ vzpomínal režisér hlavně v souvislosti s jeho vášní pro karty. Volný čas po natáčení filmaři trávili hraním karet dlouho do noci a Duchoslav se stále nabízel, že si rád zahraje pár partiček. Jenže byl tak moc dobrý, že s ním nikdo hrát nechtěl, tak mu z „výchovných důvodů“ karty povoleny nebyly. Všechny by obral!
Sestava dětských herců se povedla, a když natáčení končilo, i nějaká slzička ukápla. Ve filmu se objevilo i pár dospělých neherců. Nerudného kotelníka, který se zahříval zevnitř a topit nechtěl, si zahrál filmový architekt Boris Halmi, který byl ve štábu, a tak se mohl i trochu pobavit. Vedoucího horské boudy si střihl režisér Karel Kovář, který o pět let později spáchal sebevraždu.
Šťastnou ruku měl režisér určitě i při výběru herečky do role mladé učitelky Hanky, protože Veronika Freimannová byla přesně tak hezká a chápající učitelka, do které se mohli studenti zamilovat. Krásně se doplňovala se starší kolegyní Boženkou v podání Valentiny Thielové, která roli vytrvale odmítala, protože neuměla lyžovat. Režisér ji přesto přemluvil, a dokonce měla zafixované lyže na místě, aby nehrozilo, že jí podklouznou.
Komedie by samozřejmě nebyla úplná, kdyby v ní nehrál v roli přísného a zásadového profesora Kardy Radoslav Brzobohatý, ze kterého měl respekt i režisér.
Počasí filmařům moc nepřálo, navíc museli natáčení přerušit, protože v chatě praskl kotel ústředního topení. Drobné problémy natáčení prodlužovaly, což se sice líbilo dětem, ale pro filmaře to bylo peklo.
Nakonec některé záběry vznikly mnohem později. Z rekvizitárny na Barrandově se stala lyžárna a pokoj učitelek se udělal na ubytovně pro stavební dělníky.
I přes natáčení s celou řadou dětí, trval Smyczek i scenáristé John a Pelant na dodržování všech dialogů a hlášek. I slavná scéna s telefonním hovorem „Prťka, vydrž!“ nebyla žádnou improvizací. Jen slavná věta Suchánka „Tedy ty máš péro, Viky!“ byla bezprostřední reakcí herce a byla tak dokonalá, že ve filmu zůstala.
Velká škoda, že se s pokračováním filmu tak moc čekalo. Film Sněženky a machři po 25 letech už ani vzdáleně svého předchůdce nepřipomíná a osudy postav nejsou moc veselé.
Cabadaj se stal lyžařským instruktorem, který má tolik problémů, že je už ani nestíhá řešit. Život mu ještě zpestřuje pubertální dcera. Z romantického Radka, který četl klasiky a věřil v lepší svět, se stal obtloustlý podnikatel bez iluzí. Zakřiknutý Karel, který si na lyžák přivezl pyžamo po dědovi, se prosadil v práci a stal se z něj úspěšný moderátor, ale že by byl šťastný, se říct nedá.
Sympatická Hanka nakonec skončila v manželství s bohatým, ale podstatně starším mužem, práci pověsila na hřebík a stala se z ní nakonec pečovatelka. Manžel vyžadoval všechnu její pozornost a svůj život vlastně vzdala. Možná nejlépe dopadl profesor Karda, který se rozhodl žít na penzi v pronajaté horské boudě v Krkonoších.
Herci zavzpomínali po letech na natáčení. Suchánek a Kopta v té době studovali konzervatoř, ale vzhledem k chybějícímu bulváru si popularitu moc nevychutnali. Moc se o nich nevědělo. Jen Václav Kopta na stránkách věnovaných filmu zavzpomínal, že jednou nastoupil do autobusu plného studentek, které v něm poznaly romantického mladíka z hor, ale on byl tak stydlivý, že se jich bál.
Zajímavé byly také honoráře za první film, které se pohybovaly kolem 10 tisíc korun, a to si Duchoslav i Suchánek ještě na natáčení vzali své oblečení (asi i pyžamo po dědečkovi). Kopta nikdy na horách nebyl, takže žádné oblečení na lyžovačku neměl. Trochu zkomplikoval celé natáčení, protože podmínkou pro získání role byla znalost lyžování. Filmaři tak museli na poslední chvíli shánět náhradu pro scény na lyžích.
- Sněženky a machři,
- Lifee.cz,
- ČSFD,
- autorský článek