Poslušní hlásím aneb nikdo jiný by Švejka nezahrál lépe než Rudolf Hrušínský

Kromě Švejka stačí zmínit třeba lidového doktora Skružného z Vesničky mé střediskové, ďábelského zaměstnance krematoria Karla Kopfrkingla ve Spalovači mrtvol, zapáleného komunistu ve Skřiváncích na niti, doktora v Postřižinách, organizátora největší akce v dějinách stěhování doktora Radostu v komedii Kulový blesk, převozníka Proška ve filmu Smrt krásných srnců nebo pana France ve Slavnostech sněženek.

Bránici dokáže i po letech polechtat jako Švejk ve filmech režiséra Karla Steklého Dobrý voják Švejk a Poslušně hlásím, které vznikly v letech 1956 a 1957.

Rudolf Hrušínský šel do každé role naplno a dokázal i z vedlejší postavy vytvořit nezapomenutelnou filmovou roli. Role Švejka mu přirostla k srdci, přestože nabraná kila podle přání režiséra už se mu nikdy nepodařilo zhubnout. V roce 1986 se ještě rád k roli Švejka vrátil a namluvil tuto postavu v animovaném filmu Osudy dobrého vojáka Švejka. Nikdo by ani jiný hlas u Švejka nečekal.

Premiéru před kamerou měl jako nezbedný starostův syn v melodramatu Lizin let do nebe v roce 1937 a v pokračování Lizino štěstí o dva roky později.

Jeho talent nešlo přehlédnout a postupně si získal respekt u mnoha režisérů. Hodně populární byl i v detektivkách Petra Schulhoffa jako kapitán Kalaš (Vrah skrývá tvář, Po stopách krve a Diagnóza smrti). Nebránil se ani tvorbě pro menší diváky a vytvořil nezapomenutelného sládka Pandrholu ve snímku Martina Friče Dařbuján a Pandrhola nebo jednoho ze tří válečných vysloužilců v pohádce Tři veteráni v režii Lipského.

Na oblíbeného herce rád vzpomínal i Jiří Menzel, který považoval za velké štěstí, že s ním mohl točit třeba Postřižiny nebo Rozmarné léto. Říkal o něm, že své role neprožíval, ale rovnou je žil. Dovedl dát každé své postavě ojedinělý charakter, a navíc v sobě měl něco, co lidi přitahovalo. Určitě nešlo přeslechnout ani jeho podmanivý hlas.

Rudolf Hrušínský se v polistopadové euforii rozhodl aktivně podílet na porevolučním vývoji v naší zemi jako poslanec Federálního shromáždění Československé republiky za Občanské fórum (1990-1992), ale nadšení ho brzy opustilo, když zjistil, jak to v politice doopravdy chodí. Z tohoto období si odnesl jen zklamání a roztrpčení. Zemřel v dubnu 1994.