Podívejte, jak krásná byla zamlada Stela Zázvorková. Nebudete se divit Miloši Kopeckému, že se do ní bláznivě zamiloval

Maminka byla romantická duše a vybrala pro svoji holčičku jméno podle knižního románu. Maminka byla dáma, kterou uznávala prvorepubliková honorace. Otec byl úspěšný architekt, který se podepsal třeba pod Národní památník na Vítkově a o Stelle se tak právem hovořilo jako o dívce z lepší společnosti.

Stella však nebyla dívka, co by ráda vyšívala a tlachala o kuchyni. Milovala sport, jezdila na koni a vůbec jí nevadilo, že má pár kilo navíc a není tak nádherná jako její matka. Ta ji ráda připomínala, že nemá její krásu, což moc k dobrému vztahu dcery k matce nepřispívalo.

S otcem to měla Stella Zázvorková úplně jinak. Toho milovala. Patřil k mužům, kvůli kterým se ženy na večírky fintily a stávaly se z nich kokety. Stella nebyla ani moc překvapená, když se rodiče rozešli.

A její životní cestu určoval otec. Sama se dvakrát neúspěšně hlásila na konzervatoř, ale o mnoho let později přiznala, že se nikdy na zkoušky nepřipravila. Otec byl praktický a věděl, že studium jazyků jí zajistí v budoucnu dobré vyhlídky. Šla tedy na anglické internátní lyceum, které ji vybral. Zřejmě znal schopnosti svého potomka. Jazyky jí šly a nakonec jich uměla sedm. Shakespeara i Agátu Christie si četla v originále, ale někde v sobě tušila, že na ni čeká něco úplně jiného.

K divadlu to mladé děvče z dobré rodiny táhlo už od dětství a ještě před příchodem německých okupantů docházela do školy E. F. Buriana. Ten na ni byl hodně přísný, ale talent, který měla, v ní jasně viděl a také věděl, že se s ním dá pracovat. Bohužel, během okupace divadlo muselo skončit a Buriana čekalo zatčení.

Burian si uměl mladé herce do své školy vybírat velmi dobře. Když divadlo skončilo, byla to iniciativa jeho elévů, která stála za vznikem divadla Větrník. Mezi jeho první členy patřili kromě Stelly třeba Vlastimil Brodský a Zdeněk Řehoř. Přidali se i další. Třeba Václav Lohniský, Zdeněk Dítě, Jaromír Pleskot, Radovan Lukavský nebo Jaroslava Adamová.

Větrník byl pro Čechy zjevením. Přežil celou válku, přestože někteří členové se výslechu na gestapu nevyhnuli.

A v květnu 1945 se ve Větrníku objevil i nedávný vězeň z pracovního tábora v Bystřici na Benešovsku – Miloš Kopecký. Stellu Zázvorkovou už znal z amatérského divadla, kde se potkali před jeho odchodem do pracovního tábora.

Kopecký přijal míso poskoka, zpočátku jen obsluhoval oponu a čekal na svou příležitost.

Nemohla jsem si ho nevšimnout. To prostě nešlo. Znala jsem ho už z Tvaru, ale teď mě tak nějak víc zaujal. Byl všude, byl elegantní, vtipný a toužila po něm snad každá,

vzpomínala později na osudové setkání herečka.