Nejhorší sci-fi všech dob: America 3000 aneb když ženy převezmou moc nad planetou

O co jde? Ne fakt, o co jde?

Píše se rok 2886 (plus mínus, ono se to přesně neví a nikdo to nikdy neřekne, ale to je vlastně taky jedno), svět připomíná pustinu. Před 900 lety nastala atomová válka, život jak ho známe byl zcela zničen. Jako vždy jsme po nukleárním holokaustu skončili v době kamenné, není tedy divu, že svět vypadá tak trochu jako u Conana. Jediný rozdíl mezi Conanem a Americou 3000? Zde vládnou ženy! Muži jsou v matriarchátu nemilosrdně využíváni jako „mačové“ (zbičovaní pracovníci), „hračky“ (kterým jsou vyříznuty jazyky) nebo „opylovači“ (ano, oni mají skutečně jen tu jednu práci, na kterou zrovna myslíte). Ženy jsou vychovávány jako brutální a neporazitelné bojovnice.

Ale co ostatní chlapi? Mimo otroků žen se seznámíme s Korvisem a Grussem (ne, tato jména jsem si nevymyslel). Oni zvládli posbírat pár mužů, kteří nebyli ženami ujařmeni, a s nimi se schovali v „zakázané zóně“. Díky tomu, že Korvis našel tajný bunkr prezidenta, převlíknul se za něj (měl na sobě jen světle žlutý a jako reflexní páska vypadající skafandr) a zkusil se domluvit se ženami, aby jednou provždy skončila dlouholetá válka mezi pohlavími.

Prezident Korvis se setkává s královnou Venou, po pěti minutách smalltalku se samozřejmě hned spolu vyspí, a zdá se, že je všechno v pohodě. Jenže ostatní ženy (pod vedením nějaké jiné královny z nějakého jiného kmene z nějaké jiné oblasti) se již dávno vrhly na mužskou armádu (která našla super moderní zbraně jako granáty nebo laserové pistole), a válka stále pokračuje.

Chaotické až šílené nápady

Popravdě, už jsme si asi zvykli, že atomární válka nás vždycky a pořád vrátí do doby neandertálců. Zde je to ale velmi nespravedlivě rozdělené: Na jedné straně jsou jako neandertálci se chovající muži a neuvěřitelěn vyspělé ženy. Aspoň se i v roce 2886 stále mluví našim jazykem, opepřeným zajímavými novými slovíčky. Například woggos. Woggos znamená šílené. Ženy jsou Womena. Jako Women. Muži jsou Plugoti. Proto se Korvis taky velmi dlouho (asi 10 let) učí s náhodně na začátku filmu nalezenou knížkou pro děti, jak se říká slovo „Man“, tedy muž. Což je dost ironické, protože jejich řeč zná třeba slovíčka „husí kůže“, „atomizovat“ nebo „manifest“ (manifest… man… proč se to tak dlouho učil?). Tato nová řeč by nám obvykle nelezla na nervy, kdyby neexistoval ten strašně otravný hlas z offu.

Tento hlas nás provází filmem stejně záživně jako moderátor dětského pořadu vysvětlující, proč nemáme strkat prsty do zásuvky (i když nás to během filmu asi sedmadvacet krát napadne). Hlas je naštěstí tak hodný, že nám všechna cizí slova ihned vysvětlí. Doopravdy ihned. Neprodleně poté, co řekne svoje slovíčko, hned ho přeloží. Pořád. Ano, leze to na nervy.

Film je plný šílených nápadů. Korvis tam třeba v bunkru prezidenta najde typické zbraně z 80. let. Granáty, pistole a laserový samopal (typická zbraň například z vietnamské války). A přes celou dobu tam poskakuje jakýsi „Arc“, dvoumetrový, jako prapodivný yeti vypadající, humanoidní primát s velkou oblibou pro žonglování, mrzačení žen a poslouchání nejhustějších hitovek minulého století.

Největší problém? Nevyužitý potenciál

Nebudeme si lhát, postapokalyptický boj slibuje zábavný a záživný příběh. Jenže tady se veškeré možnosti nakousli, ale poté zase vyplivli a slibný nápad zůstal ležet na podlaze ve slinné louži. Nikdy se třeba nedozvíme, proč přesně chtějí ženy kompletně zmrzačit mužskou rasu. Co se během těch 900 let po atomové válce stalo? Nebo co chce ta druhá královna z jiného kmene? Uprostřed nám slibuje intriky, chce proti sobě poštvat královnu Venu a její sestru, a pak se nic nestane. Kdo nebo co je ten chlupatý Arc? Kde se vzal? Proč umí žonglovat s lebkami mrtvých žen? A jak je možné, že jen jedna krátká noc s Korvisem stačí, aby Vena chtěla definitivně ukončit několik set let starou válku proti mužům?

Tento film mohl být velmi dobrý. Mohl být protiválečný, mohl ukázat, že nukleární útoky mohou zničit život, jak ho známe, mohl ukázat, že ženy a muži mohou, ale nemusí žít v míru. Ale co z toho všeho udělal? Nic. Režisér David Engelbach (který mimochodem natočil jen a pouze tento film) nakonec vlastně jen ukázal, že všichni potřebovali zábavnou noc v posteli, aby bylo všechno zase fajn. Škoda za ten zmarněný potenciál.

America 3000 – záživný jen, pokud u toho budete současně dělat něco jiného.