Nejdrsnější věznice světa Grónsko: Pokud to neuvidíte, tak tomu neuvěříte
Když je věznice experimentem
Z praktického důvodu, kvůli návštěvám rodin, byla postavená velice moderní věznice se zvýšenou ostrahou (opravdu je tak nazvaná!) přímo v Grónsku, v ledovém sevření místní krajiny.
Věznice nese označení „humanitární experiment“ a právě zde, poblíž hlavního města Nuuk, Raphael ukončí své putování po věznicích celého světa, kterým nás provázel. Nádherná země, kde žije pouhých 57 tisíc lidí má i kus své temné minulosti. Za dánské koloniální vlády byla domorodá komunita lovců vytržená ze svého prostředí a sestěhovaná do měst. Zmizel tak jejich tradiční způsob života a nucené přesídlení způsobilo celou řadu sociálních problémů. V současnosti patří tato země k rekordmanům v počtu násilných trestných činů a jde i o místo s nadprůměrným počtem vražd. Počet policistů v zemi je zanedbatelný. Je jich 148. Hlavní město Nuuk je uzavřená komunita, kde se všichni znají, a tak se často i ve věznici potkávají v rolích dozorce a vězně sousedé, přátelé nebo bývalí spolužáci. To samozřejmě ovlivňuje postoje dozorců k vězňům.
Uvnitř věznice
Raphael je udivený moderním prostředím věznice. Bydlení dostal v „nejstřeženějším“ křídle s nejnebezpečnějšími vězni. Prostředí věznice ale vězení v ničem nepřipomíná a jde o prostředí, podobné tomu norskému. Tady je ale vše sotva 4 měsíce v provozu, lesklé a nové. Raphael má ve svém pokoji (celou to nazvat nelze) televizi, lampičku, skříňky, lednici, okno s výhledem a samozřejmě sprchový kout a toaletu. Vše ve standardu průměrného hotelu. Na chodbě procházel kolem dobře zařízené společenské místnosti s vybavenou kuchyní.
Po rozhovorech s vězni náš průvodce zjišťuje, že se dozorcům posmívají pro jejich nezkušenost. Protřelí zločinci tak otevřeně mluví o přítomnosti hašiše ve věznici.
Zdejší prostředí ničím věznici nepřipomíná. Dozorci sedí někde u monitorů a mezi vězně nechodí. Jediné, co vzdáleně připomíná účel budovy je, že se vězni zamykají na noc. Hned druhý den se Raphael účastní terapie (?) a připravuje spolu s ostatními vězni za asistence sociální pracovnice a učitelky z města vánoční výzdobu. Něco jako děti v družině. Vězňů zde moc není. Cely prostorný komplex slouží pro 48 vězňů, kteří se sem postupně vracejí z Dánska. Ale ani v Dánsku nejsou věznice nijak drsné, jen věznění Gróňané trpěli bez návštěv svých rodin.
Místní zvláštností jsou tresty na dobu neurčitou. Malí zločinci, kteří pašovali pár kilogramů drog vědí, na jak dlouho se v místním vězeňském hotelu zdrží, ale ti těžší kriminálníci zde mají být tak dlouho, než někdo posoudí, že už dluh společnosti splatili. Někteří vězni s dobrým chováním mohou chodit do práce do města. S jedním takovým se Raphael seznámil. Ráno se s ním svezl do přístavu, kde pracuje v loděnici. Ani nikdo neví, že jde o vězně. Po práci si zajede na „ubytovnu“, upraví se hurá na rande. Vydělává si víc než dozorci. Večer ale musí být zpět, aby ho dozorci mohli zamknout v pokoji.
Věznice dává každému vězni při nástupu dokonce telefon.
Samozřejmě ne poslední model, ale obyčejný mobil, se kterým nemohou fotit a být na internetu. Zase tak moc vězně nerozmazlují. Pravidelný pohyb na čerstvém vzduchu je zde formou uklízení sněhu. Parta chlapů se pěkně kochá výhledem do krajiny, lopata poslouží jako opěrka a jeden dobrovolník s frézou odklízí sníh.
Hurá na výlet
V rámci již zmíněného „humanitárního experimentu", mohou i ti nejtěžší vězni, pokud se chovají řádně, jezdit na lovecké výpravy na tuleně. Jde o součást kultury a někdo rozhodl, že se tato tradice nemá vězňům odepírat. Tak se prostě dva dozorci s vězněm seberou, vezmou si loveckou pušku, kterou má během lovu i vězeň a na motorové lodi se vydají lovit. A co brání vězni v tom, aby zastřelil dozorce a utekl? Kam by utíkal, když na něj čeká teplé ubytování v hotelovém stylu na státní útraty. Nakonec kdyby nějaký blázen přece jen utekl, s největší pravděpodobností by ho ve zdejší drsné krajině potrestala příroda.
Zdroj: