Předseda Mrázek z Chalupářů nebyla jen role. Skutečný příběh Josefa Větrovce je silnější než film

Herec, kterého si lidé pamatují dodnes

Když se na obrazovkách objevil předseda Mrázek, většina diváků měla jasno. Tenhle člověk působí přirozeně, trochu bodře, trochu přísně a hlavně lidsky. Právě to byla síla herectví Josefa Větrovce. Nikdy nepatřil k hercům, kteří by kolem sebe vytvářeli hvězdnou auru. Naopak působil jako někdo, koho byste mohli potkat na vesnici nebo v hospodě.

Jeho hlas byl hluboký a nezaměnitelný, výraz civilní a herectví založené na zkušenosti. Větrovec se totiž herectví nikdy systematicky neučil. Vyrůstal v prostředí ochotnického divadla a postupně se vypracoval díky praxi, talentu a píli. A právě díky tomu dokázal ztvárnit desítky postav – od vesnických autorit až po charakterní dramatické role. Hercův život však nebyl jen o herectví. Formovaly ho silné historické události, které ovlivnily jeho názory i další směřování.

Válka, vězení a zkušenost, která změnila život

Josef Větrovec se narodil 5. března 1922 v Plzni v dělnické rodině. Prostředí, v němž vyrůstal, mělo velký vliv na jeho pozdější politické přesvědčení. Už jako mladý se zajímal o divadlo, ale zároveň se vyučil ve Škodových závodech a pohyboval se mezi dělnickou mládeží.

Druhá světová válka jeho život zásadně změnila. Zapojil se do odboje a podílel se na šíření ilegálních letáků. V roce 1943 ho však zatklo gestapo. Následovalo věznění na Borech, transport do Terezína a nakonec pobyt v koncentračním táboře Buchenwald.

Právě tam se ukázala jeho síla i smysl pro humor a umění. I v těchto extrémních podmínkách dokázal spoluvězňům recitovat nebo improvizovat drobné scénky. Byla to malá jiskra naděje v době, kdy se zdálo, že naděje už neexistuje. Přežít takové zkušenosti nebylo samozřejmé. On však měl štěstí, pevné zdraví i vůli vydržet. A po válce začal psát úplně novou kapitolu života.

Divadlo jako nový začátek

Po osvobození se naplno vrhl do divadelní práce. V Plzni založil soubor Divadlo naší doby ’45 a brzy se stal členem souboru Divadla J. K. Tyla. Talent, který se v něm skrýval už od dětství, se začal naplno rozvíjet. Po několika letech zamířil do Prahy, kde působil v Divadle E. F. Buriana. Postupně se vypracoval až na uměleckého ředitele a stal se jednou z výrazných osobností této scény. Divadlo pro něj nebylo jen profesí, ale i posláním.

Současně se začal objevovat ve filmu a televizi. Nebyly to vždy hlavní role, ale pokaždé dokázal zaujmout. Hrál různé funkcionáře, vedoucí pracovníky nebo autority, tedy postavy, které dokázal vystihnout s nadsázkou i pochopením. I když měl za sebou desítky rolí, často zůstával spíše výrazným charakterovým hercem než hlavní hvězdou.

Politika a titul Národní umělec

Život Josefa Větrovce byl spojen i s politikou. Po válce se stal aktivním členem komunistické strany a své přesvědčení nikdy neskrýval. Pro někoho to bylo kontroverzní, pro jiného pochopitelné vzhledem k jeho válečným zkušenostem. V roce 1982 získal titul Národní umělec, což bylo tehdy jedno z nejvyšších kulturních ocenění. Patřil mezi ty umělce, kteří byli o správnosti tehdejší ideologie přesvědčeni. Zároveň však kolegové vzpomínali, že byl přátelský, otevřený a nikdy nikomu vědomě neublížil.

Možná i proto ho měli lidé rádi nejen na obrazovce, ale i v zákulisí.

Chalupář tělem i duší

Ironií osudu je, že role v seriálu Chalupáři mu sedla i díky jeho skutečnému životu. Od šedesátých let byl vášnivým chalupářem a velkou část roku trávil na své chalupě na Kokořínsku. Miloval klid venkova, společnost přátel i obyčejné chvíle mimo ruch velkého města. Přesně tenhle typ člověka pak dokázal věrohodně přenést i na obrazovku.

Rodinný život pro něj byl také důležitý. Byl třikrát ženatý a měl dceru, díky níž se stal dědečkem i pradědečkem. Když v roce 1995 zemřela jeho třetí manželka Eva, nesl to velmi těžce a často o ní mluvil jako o své velké životní oporě.

Dabing, seriály a nezapomenutelné role

Vedle filmů a divadla byl Josef Větrovec velmi aktivní i v dabingu a rozhlase. Jeho hlasem k českým divákům promlouval například legendární Jean Gabin nebo populární Bud Spencer. Právě jeho hlas patřil k tomu, co si diváci pamatují dodnes.

Objevoval se také v mnoha známých seriálech, které dnes patří k televizní klasice. Diváci ho mohli vidět například v projektech jako Cirkus Humberto, Panoptikum města pražského nebo Dobrodružství kriminalistiky. Jeho poslední filmovou rolí byl ředitel nemocnice ve filmech režiséra Dušan Klein z básnické série, které uzavřely jednu éru české kinematografie.

Po roce 1989 se postupně stáhl z veřejného života. Zemřel 11. února 2002, jen pár týdnů před osmdesátými narozeninami. Přesto zůstává jedním z herců, které si české publikum spojuje s televizní zlatou érou.