Když Patrick Swayze vyměnil taneční parket za meč, stal se legendou videopůjčoven

Peklo v písku, kde voda stojí víc než život

Začátek roku 1987. Štáb nezávislé produkční společnosti Silver Lion Films se vydává do nehostinné pouště Namib v Namibii. V drsném prostředí národního parku Namib-Naukluft začíná natáčení nízkorozpočtového postapokalyptického sci-fi Ocelový meč (Steel Dawn). Režisér Lance Hool má k dispozici skromných 3,5 milionu dolarů a jasnou vizi: svět, kde je voda tou nejcennější komoditou.

Do hlavní role samotářského bojovníka Nomáda obsazuje Patricka Swayzeho. Toho Swayzeho, který je v té chvíli známý spíše z vedlejších rolí. Nikdo ještě netuší, co přijde.

Natáčení v rozpáleném písku je fyzicky i psychicky brutální. Swayze však na place není sám – roli Kashi ztvárnila jeho skutečná životní partnerka Lisa Niemi, se kterou prožil v pevném manželství dlouhých 34 let mezi roky 1975 a 2009. Rodinnou atmosféru doplňuje i režisérův syn Brett Hool jako chlapec jménem Jux.

Hereckou sestavu tvoří Anthony Zerbe v roli tyranského Damnila, Christopher Neame jako rival Sho, Brion James jako Tark a John Fujioka v roli Corda. Za kamerou stojí československý emigrant George Tirl (Jiří Tirl), který dokáže syrovou krásu africké pouště zachytit s neobyčejnou působivostí.

Srpen 1987: Když se všechno změní přes noc

A pak to přijde. V srpnu roku 1987 vstupuje do kin nízkorozpočtový snímek Hříšný tanec. Okamžitě se stává celosvětovým fenoménem. Z Patricka Swayzeho je doslova přes noc idol milionů diváků. Globální superstar.

Distribuční společnost Vestron Pictures vycítí jedinečnou příležitost. Narychlo převezme hotový Ocelový meč a 6. listopadu 1987 ho bleskově nasadí do amerických kin. Tři měsíce po Hříšném tanci.

Jenže tenhle krok se ukáže jako marketingový omyl, který diváky spíš šokuje než nadchne.

Past na romantické duše: Meč místo tanečních bot

Lidé proudí do kin s očekáváním dalšího romantického hrdiny a ladných tanečních kroků. Dostanou drsného pouštního bojovníka s mečem v ruce.

Přichází šok…

Filmoví kritici tehdy i s odstupem času poukazují na zřejmý kalkul. „Je to velmi šablonovitá, průměrná postapokalyptická podívaná z poloviny 80. let s nízkým rozpočtem,“ říkají odborníci. „Vzhledem k tomu, jak raketově vystřelila Swayzeho hvězda díky romantickému hitu, je až bizarní, že oba tyto žánrově odlišné filmy sdílejí stejný rok vydání. Je zřejmé, že snímek byl po úspěchu tanečního trháku narychlo protlačen do distribuce, aby se zpeněžila hercova nová sláva.“

Kinematografická katastrofa s nečekaným pokračováním

Výsledek v kinech je pro tvůrce naprostá pohroma. Snímek s rozpočtem 3,5 milionu dolarů vydělá v kinech po celém světě pouhých 562 187 USD. Obří komerční propadák.

Ale tady příběh nekončí. Právě naopak.

Swayzeho nově nabytá sláva nakonec film zachrání před úplným zapomněním. S nástupem tehdy vzkvétající éry videopůjčoven se film na kazetách VHS stává nečekaným hitem. Diváci si ho doma pouštějí znovu a znovu. Postupně si vybuduje stabilní fanouškovskou základnu.

Když voda porazí benzín a meč auto

Slova jednoho z věrných diváků mluví za vše. Tento fanoušek přiznává, že má Ocelový meč radši než slavného Šíleného Maxe hned z několika důvodů.

„Mám radši vodu než benzín, dávám přednost mečům před auty, Swayzeho preferuji před Gibsonem a Christopher Neame je pro mě mnohem stylovější záporák než Humungus a jeho sebranka s holými zadky,“ vysvětluje.

Pro tyto diváky se film stává kultovní záležitostí. Poctivá osmdesátková nostalgie, která nabízí přesně to, co slibuje – bez přikrášlování, bez velkých gest.

Hudební záhada: Když jméno klame

Kolem filmu se postupem let vytvoří také jeden velmi kuriózní mýtus, který dodnes koluje mezi filmovými fanoušky na internetu. Mnozí diváci jsou skálopevně přesvědčeni, že autorem soundtracku je slavný kytarista rockové skupiny Queen.

Skutečnost je však zcela jiná.

Hudbu k filmu sice složil muž jménem Brian May, jedná se však o jeho australského jmenovce. Tento talentovaný filmový skladatel (1934–1997) má na svém kontě mimo jiné i hudební doprovod pro první dva díly kultovního Šíleného Maxe.

Ocelový meč tak sice neobsahuje kytarová sóla rockové legendy, ale nabízí prvotřídní orchestrální napětí, které dokonale dokresluje atmosféru nekonečné namibijské pouště.