Escobar: Dvě tváře šéfa medellínského drogového kartelu v poslední filmové verzi

Jeho obdivovatelé u něj oceňovali především prostý původ a snahu udělat pro své lidi život snesitelnějším. Ale žádný Robin Hood to rozhodně nebyl. Charisma a chytrost se mu však upřít nedá. Kreativní byl už ve škole, když začal prodávat falešné diplomy a vysvědčení. To mu ale moc nevynášelo, a tak se pustil do krádeží náhrobků a pašování elektroniky. Když přešel na auta, dostal přes prsty – v roce 1974 byl poprvé zatčen.

To mu poskytlo čas k přemýšlení o nové živnosti. Začal budovat svou zločineckou organizaci a pašovat drogy do USA. Na vrcholu své moci jeho madellínský kartel ovládal obchod s kokainem a vydělával odhadem asi 420 milionů dolarů týdně, což z něj brzy udělalo jednoho z nejbohatších mužů světa.

Kromě miliard dolarů, které měl údajně zakopané po celé Kolumbii, si také své bohatství náležitě uměl užívat. Jeho okázalý životní styl zahrnoval soukromá letadla, luxusní domy a pověstné večírky. Koncem 80. let údajně nabídl, že splatí dluh své země ve výši 10 miliard dolarů, pokud bude osvobozen od jakékoli smlouvy o vydávání.

S jeho životem je spojena celá řada příhod. Traduje se, že když byla jeho rodina na útěku, spálil 2 miliony dolarů, aby udržel dceru v teple. Jeho bratr uvedl, že ročně přišel asi o dvě miliardy dolarů, které mu sežraly krysy v zakopaných úkrytech v polích.   

Escobar vlastnil řadu honosných domů, ale jeho nejpozoruhodnějším majetkem byl statek o rozloze 7 000 akrů známý jako Hacienda Nápoles (pojmenovaný po Neapoli v Itálii), který se nachází mezi Bogotou a Medellínem. Údajně stála 63 milionů dolarů a zahrnovala fotbalové hřiště, sochy dinosaurů, umělá jezera, arénu pro býčí zápasy, ohořelé zbytky sbírky klasických aut zničené konkurenčním kartelem, přistávací dráhu, tenisový kurt a zoologickou zahradu. Sídlo, jehož přední bránu zdobilo letadlo, které použil při své první drogové cestě do USA, bylo později vypleněno místními obyvateli a nyní je oblíbenou turistickou atrakcí.

Jeho zoo bylo domovem asi dvou stovek zvířat. Po jeho uvěznění byla zvířata, která byla z velké části do země propašovaná na palubě Escobarových drogových letadel, rozdána do zoologických zahrad. Zajímavostí je, že se nepodařilo odvést 4 hrochy, kteří se přizpůsobili místní krajině a začali se množit. Dnes jich v oblasti žije asi 40.

Escobar si chytře kupoval Kolumbijce a byl známým filantropem. Postavil nemocnice, stadiony i bydlení pro lidi. Sponzoroval místní fotbalové týmy. To zafungovalo tak dobře, že byl zvolený v roce 1982 jako náhradník do kongresu. Bohužel si své politické kariéry moc neužil, proto už za dva roky se začala kolem něj stahovat smyčka.

Do dějin se zapsal svým řešením problémů: „stříbro nebo olovo“. Preferoval problémy řešit úplatky, ale když to nešlo, neměl žádné výčitky. Psalo se, že mohl během svého divokého podnikání nechat odstranit až 4 tisíce lidí, konkurentů, policistů, úředníků. V roce 1989 měl jeho kartel vyhodit do vzduchu letadlo, kde cestoval údajný informátor. Zemřelo sto lidí.

V roce 1991 nabídl úřadům, že se vzdá, pokud si bude smět postavit vězení. Kolumbie je zvláštní země a úřady na to kývly. Zařízení s označením „La Catedral“ mělo noční klub, vodopád, fotbalové hřiště, telefony, počítače atd. A kdyby nedošlo k incidentu, při kterém zemřeli dva muži kartelu, mohl si tak v klidu žít a řídit své obchody. Vraždy ve vězení už byly trochu příliš, a tak byl Escobar přemístěn do běžné věznice, odkud utekl. Kolumbijci a Američané spojili své síly a uprchlíka našli. Během přestřelky byl smrtelně zraněn. Spekulovalo se i o tom, že při reálné možnosti, že by byl vydán do USA, si raději vzal život.

Životopisný film natočil podle knihy Virginie Vallejo režisér Fernando Leon de Aranoa. Natáčelo se v Bulharsku a v Kolumbii.

Javier Bardem kvůli roli Pabla Escobara přibral 12 kilo a nechal si narůst delší vlasy. Nabídku na roli Escobara nedostal poprvé, ale až teď jeho postava zahrnovala i lidskou stránku drogového krále, a proto nabídku přijal. Ve filmu hraje i jeho životní partnerka Penélope Cruz.