Boubelky českých filmů, které si s dietami hlavy nelámaly, přesto byly úspěšné a svým způsobem i atraktivní

Pojďme si připomenout herečky, které neměly dokonalé míry, ale přesto si dokázaly podmanit diváky a zapsaly se do dějin české kinematografie. Krása má mnoho podob.To ukazuje i hrstka hereček ze současnosti.

Betty Kysilková (1879–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1951)

Dáma, která byla zrozená pro smích a diváky bavila v kinech a na jevištích především ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Když vtrhla na scénu, připomínala nefalšovaný přírodní živel.

Její kypré tvary si říkaly o potlesk a Betty se ho vždy dočkala. Sama si dokázala ze sebe dělat legraci, ale nikdo si nedovolil se její postavě vysmívat. Stejně jako třeba později Helena Růžičková, vynikala svižností, kterou by nikdo nečekal. Byla příkladem toho, že krása může mít různé podoby.

Antonie Nedošínská (1885–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1950)

Herečka, která je často označovaná jako „česká filmová máma“, uměla svou bujarou ženskost prodat. Když k tomu přidala laskavý pohled, byla za hvězdu. Ve filmech byla ztělesněním nejen mateřské lásky, ale i selského rozumu. S talentem, který měla, dokázala skvěle zahrát i velmi noblesní dámy. Její plné tvary byly symbolem hojnosti, bezpečí a domácí pohody. Smála se tak, že se přidali všichni, kdo ji slyšeli.

Antonie nikdy nemusela hubnout, aby získala roli, stala se hvězdou a plnila sály kin. Měla něco, co by jí diety nedaly; měla vřelost a charisma.

Růžena Nasková (1884–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1960)

Ve své době byla označována za první dámu českého divadla. Byla herečkou pro složité dramatické role. Vždy vzpřímená, s přirozenou grácií a pohledem, dokázala zaujmout obecenstvo i beze slov.

Často působila na jevišti jako majestátní socha. Ztělesňovala krásu žen, kterým nechyběla moudrost. Ukázala, že krása může spočívat v klidu, rozvaze a hloubce.

Marie Motlová (1918–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1985)

Kdekoliv se Marie Motlová objevila, působila nekompromisně a všudypřítomně, ale také srdečně a až dojemně lidsky. Měla tělo, které nešlo přehlédnout.

Sama se svým tělem spokojená nebyla a přinášelo jí zdravotní obtíže. Ve svých rolích ho však dokázala ukazovat s hrdostí, v šatech nebo v županu. Vždy vypadala jako pravá vládkyně rodu, s přísným a zároveň něžným pohledem. Zkrátka nepřehlédnutelná ženská.

Stella Zázvorková (1922–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2005)

Nadhled, ženská noblesa a osobitý smysl pro humor – to byla Stella. Nepotřebovala být štíhlá. Její půvab se odrážel ve vráskách ze smíchu, v laskavosti a v přirozeném šarmu, který nedbal na žádné konvence.

I s kyprými tvary se dokázala mužům líbit. Dokázala se dokonale upravit, ale vzhledu nepřikládala velkou váhu. V každé roli byla přesvědčivá a dokonalá. Nikdy se nepřetvařovala a mluvila od srdce.

Míla Myslíková (1933–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2005)

Míla Myslíková měla postavu, která nikdy neodpovídala ideálu modelky. Přesto dokázala své křivky dokonale prodat. V mládí byla velice atraktivní a svůdná. Měla krásnou tvář, které dominovaly plné rty a krásné oči. Věděla, co jí sluší.

Nikdy neměla nouzi o mužskou pozornost a inspirovala mnohé ženy, které neměly postavu modelek. V pozdějším věku byla symbolem domácí pohody a mateřské lásky. Dobrácké maminky hrála velmi přesvědčivě. Byla opravdová a dokázala předvést krásu i v obyčejnosti.

Helena Růžičková (1936–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2004)

To, že je velká, Helena nikdy neschovávala. Naopak. Svou postavu dokázala proměnit ve svou přednost. Se svým tělem dokázala předvést svébytný šarm. Nebála se ani vyzývavého oblečení, které bylo odrazem jejího zdravého sebevědomí.

Pohybovala se ladně a dokázala předvádět poutavé taneční kreace, které souvisely s její baletní průpravou v dětství. Dodnes zůstává symbolem živelné ženské síly, která se nebojí být vidět a slyšet.

Jiřina Jelenská (1942–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2007)

Nikdy nebyla obletovanou filmovou hvězdou, ale její tvář a osobnost si všichni dobře zapamatovali. Váha jí nebyla překážkou v nespoutaném temperamentu. Fascinovala svou dominancí, nebojácností a tím, že si nenechala nic líbit.

Dokázala si vydobýt autoritu vždy, když to potřebovala. V její kulaté tváři se zároveň zračila dobrosrdečnost a šibalský pohled šířil jiskru a vtip. Za vlastní tělo se nestyděla.

Gabriela Wilhelmová (1942–⁠⁠⁠⁠⁠⁠2002)

Ani tato herečka nikdy neměla postavu modelky a s léty se zakulacovala. To jí ale nijak na popularitě neubíralo. Nebyla krásná, ale spíše půvabná a výrazná. Měla také příjemný hlas, který se dokázal vrýt pod kůži.

Také Gabriela byla důkazem, že ženskost se neměří v centimetrech v pase, ale je hlavně o tom, co člověk vyřazuje. Její ženskost nebyla křiklavá, ale spíše tichá a podmanivá.

Lucie Polišenská (1986)

Lucie si nikdy nehrála na štíhlou ženu. Na jeviště i na obrazovku vtrhla s postavou, která si říká o prostor. Předvedla talent, smysl pro humor i schopnost být svá.

Dokazuje, že i s nadváhou může být v dnešní době žena úspěšná. Své křivky nosí s hrdostí a je vzorem pro ženy, které nechtějí hladovět, aby splňovaly požadavky pro ideály krásy.