Obdivovaný český herec měl původně dělat něco úplně jiného. Dnes exceluje nejen v divadle

Na jevišti se spoléháte sami na sebe

Známe ho např. ze seriálů Pojišťovna štěstí, Slunečná nebo Ordinace v růžové zahradě. Ne vždy hrál sympaťáka, ale když např. v Ordinaci jeho postava zemřela, mnozí diváci to nepochybně oplakali. Známý je nám také jeho charismatický hlas, za který dostal ocenění Františka Filipovského. Dabingu se věnuje opravdu hojně a namluvil neskutečné množství postav a herců, včetně Antonia Banderase. Načetl rovněž Výpravy do divočiny proslulého přírodovědce Davida Attenborougha. Přesto je však jeho srdci bližší divadlo, jak sám uvedl v pořadu Alex a host na Českém rozhlase.

Je to živé umění, bezprostřední kontakt, žádná sekunda už se nedá vrátit. Je to vědomá práce od začátku do konce. Je tam prostor pro růst postavy, je to pro mě pořád to celostní herectví. Kdežto při natáčení je to od záběru k záběru, na přeskáčku, a je to hodně na režisérovi, jak uhlídá, v jakém stavu vaše postava zrovna je. A hlavně na tu práci nemáte vliv. V divadle, jak se ocitnete na jevišti, je to na vás.

K úspěchu je třeba úsilí a štěstí

Jan Šťastný se narodil 9. prosince 1965 a už jako středoškolák si zahrál ve filmech Mezi námi kluky a Za humny je drak. Po maturitě chtěl pokračovat na medicíně a stát se lékařem, jít ve šlépějích mámy doktorky, ale v té době už hrál i amatérské divadlo a nakonec zamířil na DAMU. Ještě ve druhém ročníku však pochyboval, zda je tam správně.

Po škole chtěl nejdřív nastoupit do oblastního divadla, ale přišla nabídka z Národního, možná až příliš brzy. Po dalších čtyřech letech obdržel jinou, z Vinohradského divadla, a tam pocítil, že je skutečně doma. Co si myslí o hereckých příležitostech tenkrát a dnes? Měli herci za časů jeho studií lepší možnosti a šance, anebo to spíše má snazší současná mládež? Na to odpovídal v podcastu Otazník.

Mám takový základní rozpor sám v sobě. Mám pocit, že jsme tenkrát měli trošku víc příležitostí, než mají třeba dnešní mladí začínající herci. Je to zvláštní, protože na jedné straně se točí stokrát víc, než se točilo, je stokrát víc dabingových studií než tenkrát, ale zároveň je taky stokrát víc mladých začínajících herců. V těch osmdesátých letech byly víceméně tři státní školy, ze kterých vycházelo třicet mladých každý rok, dneska jsou to řádově i stovky. My jsme měli některé pracovní příležitosti snazší, člověk musí mít štěstí. To je na začátku pro tento obor nesmírně důležité. Znám spoustu vynikajících herců na zašitých oblastních divadlech, o kterých nikdo neví. Já se jmenuji Šťastný, žiju život nomen omen, kliku jsem prostě měl a nějak se zviditelnil a v Praze zůstal.