Seriálová patoložka Gabriela Míčová měla být původně zdravotní sestřičkou

Herecké začátky

Gabriela Míčová se narodila 25. února 1975 v Prostějově, vyrůstala ale ve Vyškově, kam se s rodinou přestěhovala. Až do patnácti let Gabrielu ani nenapadlo, že by se mohla stát herečkou, byla spíše introvert. Zlom nastal, až když Gabriela v rámci výuky zhlédla představení Dětského studia s názvem Panna a netvor v Huse na provázku. Když se pak dozvěděla, že do dětského souboru hledají nové talenty, přihlásila se a byla vybrána. 

Přesto ještě nějakou chvíli trvalo, než se Gabriela stala herečkou. Původně totiž studovala střední zdravotní školu ve Vyškově. Vzpomíná:

Je pravda, že jsem maturovala v oboru Všeobecná zdravotní sestra a rok jsem dokonce pracovala na lůžkovém oddělení, ale je to už přes dvacet let. (...) Ale při té roční praxi v nemocnici jsem se naučila pracovat týmově, což se mi v nynější profesi hodí. Hlavně na divadle.

Nakonec se Gabriela dostala na DAMU, kde studovala pod dohledem Borise Rösnera. Tento legendární herec by dnes byl na svou žačku určitě pyšný. Gabriela je totiž držitelkou divadelní Ceny Thálie, a doma má také Českého lva. Obě ceny získala za dílo Odpad, město, smrt, kde ztvárnila roli prostitutky Romi.

Soukromý život

Gabriela si své soukromí chrání a s novináři raději mluví o své práci než o soukromých záležitostech. V minulosti se nechala slyšet:

Mně osobně přijde zajímavé, když na mě přijdete do divadla nebo mě vidíte ve filmu či v televizi, jak se vám líbí mnou zahraná role. Zaujala jsem diváky, baví je to, jak na ně v dané roli působím? No, a k tomu přece není potřeba vědět, co si myslím o energetické krizi, inflaci, změnách vlakových spojení nebo kam se chystám na dovolenou.

A co se tedy o této herečce ví? Například to, že už řadu let bydlí na venkově. Říká:

Je pravda, že když do Prahy nemusím, tak tam nejedu. Jezdím tam hlavně za prací, za sestrou a kamarády. Bydlíme s manželem kousek od hlavního města, takže se necítíme úplně odříznutí. Ale došla jsem do fáze, kdy potřebuju k životu přírodu a klid. A mám ráda samotu.

Je také vášnivou plavkyní. Vyhledává plavání v řekách, rybnících, jezerech a zatopených lomech. V minulosti se pochlubila:

Plavání vždy zahajuji o Velikonocích v našem vesnickém rybníku. A je mi jedno, kolik stupňů voda má, nejsem sice otužilkyně, ale prostě do ní vlezu.