Dnes v Ulici: Sára chodí jako tělo bez duše a Luboš pomůže Bětě vystřelit si z Věrky

Sára zaspí už druhý den v práci

Anička tak trochu tuší, že se Sárou to nebude jednoduché. Nevydrží na jednom místě a ani s nastavováním budíku si těžkou hlavu nedělá. Proto klidně zaspí už druhý den, a to na ni neháže příliš dobré světlo. Bára se tomu podivuje, protože nic takového nezná. Ona byla vždycky vzorná, stejně tak i její děti. Neumí si představit, že by se tohle podařilo třeba její Terezce. Ale je jasné, že děti z děcáku měly úplně jiné podmínky než její Terezka. Sára se omlouvá, jak může, a spěchá do práce. Tam se snaží přežít směnu. Tváří se kysele a se svými spolupracovníky moc nekomunikuje. Ti se mohou přetrhnout, aby posmutnělou Sáru vytáhli někam ven.

Sára se chová, jako by ji už nic hezkého v životě nečekalo

Anička netuší, jaké plány Sára měla, ale pozná, když je něco špatně. Sára skoro nemluví, je až apatická. Stěžuje si na přetrvávající únavu. Anežka správně tuší, že je to z nezdravého jídelníčku a hladovění. Proto Sáře kupuje svačinu a doufá, že se od ní dozví něco více. Sára je však záhadná jako hrad v Karpatech. Vypadá to, že se jí poslední krok nepovedl podle jejího gusta. Že by litovala rozvodu s Danem? U něj jí muselo být přece jen lépe než samotné. A zatímco se Sára tváří netečně, Rosťa s Lukášem ji zkoušejí sbalit a vytáhnout někam na kávu. Daří se to ale spíše Václavovi, který jde na pozvání bez okolků, a boduje také Pavel. Ten mimoděk nabídne, že Sáru na tramvaj doprovodí. Ta jeho pozvánku přijímá a vlastně ani neví, zda se zítra ve firmě ukáže, nebo zase sbalí pár švestek a vyrazí hledat své štěstí. Je však pravdou, že Anička je jejím bezpečným přístavem, vždycky byla.

Věrce se posedlost Mochovou nevyplatí

Pro bezstarostnou Alžbětu Mochovou je Věrka strašně úzkoprsá, až jejího manžela lituje, jak to se svou ženou musí mít těžké. Luboš, místo aby šel na věc nenápadně, se paní Mochové rovnou ptá, kde jako bydlí. Ta se chvíli upejpá. Pak věc zamlouvá s tím, že se jí líbí být tajemná, nakonec však Lubošovi podstrčí papírek s adresou. Ten mu Věrka skoro dychtivě vytrhne z ruky a hned se na toto místo vydává. To je něco pro Alžbětu, která přesně tohle čekala, a zvonky v celé jedné části kolem její adresy označila svým jménem. To je Věrce napřed divné, pak jí ale dojde, že si z ní Běta střílí. Jak se jen opovažuje! Fakt, že v tom její manžel jede taky, je tak ponižující! Tohle si nezasloužila. Luboš by také mohl maličko přemýšlet, než něco podnikne!