Forma triptychu je typická především pro deskové malby, oltářní obrazy a vitráže, ale objevuje se i v moderním umění, fotografii nebo filmové tvorbě.
Tři části triptychu umožňují rozvinout komplexnější narativ, ukázat časovou posloupnost, různé pohledy na jedno téma, nebo kontrastovat protikladné myšlenky v jedné kompozici.
Ano, termín triptych se metaforicky používá i v literatuře, hudbě nebo filmu k označení díla složeného ze tří vzájemně souvisejících, ale oddělených částí.
Triptychy byly obzvláště populární v evropském středověku a renesanci, zejména v náboženském umění, kde sloužily jako součást oltářních kompozic v kostelech.
Zatímco jednodílné dílo prezentuje ucelenou vizi, triptych vybízí k interakci s jednotlivými segmenty, hledání souvislostí a pochopení celku skrze vztahy mezi jeho částmi.
