Diskuze

Terezie Brzková se před kamerou naplno prosadila až v důchodu, přestože celý život hrála v divadle. Na plátně působila přirozeně, klidně a lidsky, což jí zajistilo důvěru diváků.

Režisér František Čáp původně plánoval obsadit Růženu Naskovou, která mu však doporučila Terezii Brzkovou. Díky tomu získala tuto ikonickou roli, která divákům připadala, jako by postava z knihy ožila.

Ve filmu Barbora Hlavsová z roku 1942, který natočil Martin Frič, se Terezie Brzková stala symbolem houževnatosti, statečnosti a morální síly obyčejných lidí. Film tehdy působil jako tichý vzdor proti okupaci v období heydrichiády.

Mladší diváci si Terezii Brzkovou často spojují s pohádkami Pyšná princezna, Byl jednou jeden král a Princezna se zlatou hvězdou. Zde hrála moudré a lidsky vřelé staré ženy.

Její role mají zvláštní schopnost přežít dobu, ve které vznikly, díky své autenticitě a lidskému teplu. Diváci měli pocit, že sledují někoho, koho znají z vlastního života, což způsobuje, že její role nestárnou.