Před kamerou stanula až v důchodu. Přesto se Terezie Brzková stala nesmrtelnou legendou českého filmu

Herečka, kterou film objevil překvapivě pozdě

Dnešní filmové hvězdy často začínají už jako děti. Terezie Brzková ale zažila něco úplně jiného. Přestože celý život hrála v divadle, kamera si ji naplno našla až ve chvíli, kdy většina herců pomalu končí kariéru.

Neměla v sobě manýry filmových hvězd ani snahu být okouzlující za každou cenu. Na plátně působila přirozeně, klidně a lidsky. Diváci jí věřili každé slovo i každý pohled.

Když se později objevila jako filmová Babička v adaptaci slavného románu Boženy Němcové, mnoho lidí mělo pocit, jako by postava z knihy náhle ožila. Jen málokdo dnes ví, že Brzková tuto roli málem vůbec nezískala.

Nejslavnější roli jí přenechala jiná herecká hvězda

Když režisér František Čáp připravoval první filmovou Babičku, původně měl v hlavě jinou slavnou herečku. Chtěl obsadit Růženu Naskovou. Právě ona ale nakonec doporučila místo sebe Terezii Brzkovou. A český film díky tomu získal jednu z nejikoničtějších rolí své historie.

Brzková nevytvořila jen laskavou stařenku. Její babička působila moudře, klidně a neobyčejně lidsky. V době, kdy lidé prožívali těžké válečné roky, měla postava zvláštní sílu. Diváci tehdy odcházeli z kin dojatí a podle pamětníků některé scény vyvolávaly slzy i u těch nejtvrdších mužů.

Symbol odvahy během okupace

Ještě výraznější stopu ale Terezie Brzková zanechala během protektorátu. V roce 1942 natočil režisér Martin Frič film Barbora Hlavsová podle novely Jaroslava Havlíčka Skleněný vrch. Na první pohled šlo o psychologické drama, jenže ve skutečnosti film nesl mnohem silnější poselství.

V období heydrichiády, kdy byla česká společnost paralyzovaná strachem, se Barbora Hlavsová stala symbolem houževnatosti, statečnosti a morální síly obyčejných lidí. A právě Terezie Brzková dala této postavě neobyčejnou důstojnost. Film tehdy působil téměř jako tichý vzdor proti okupaci. Ne otevřeně, protože to by nebylo možné, ale prostřednictvím emocí, charakterů a atmosféry.

Pohádková babička, kterou milovaly celé generace

Mladší diváci si Terezii Brzkovou často spojují hlavně s pohádkami. A není divu. Její tvář se stala neodmyslitelnou součástí českých Vánoc.

Objevila se v pohádkách Pyšná princezna, Byl jednou jeden král, Princezna se zlatou hvězdou. Ve všech hrála postavy starých žen, které nebyly jen roztomilé nebo komické. Měly v sobě moudrost, klid a zvláštní lidské teplo.

Nepůsobila jako herečka převlečená za babičku. Diváci měli pocit, že skutečně sledují někoho, koho znají z vlastního života. A právě tahle autenticita způsobila, že její role zestárly mnohem pomaleji než řada jiných filmů té doby.

Zajímavé je, že Terezie Brzková nikdy nepatřila mezi klasické celebrity. Nevyvolávala skandály, nedávala rozhovory plné senzací a nesnažila se za každou cenu přitahovat pozornost. Přesto se stala jednou z nejmilovanějších českých hereček své doby.

Proč její filmy fungují i dnes

Mnoho starých českých filmů dnes působí pomalu nebo divadelně. Jenže role Terezie Brzkové mají zvláštní schopnost přežít dobu, ve které vznikly. Když se objeví na obrazovce, okamžitě změní atmosféru celé scény. I v pohádkách plných humoru a kouzel působí jako někdo, kdo drží celý svět pohromadě.

Terezie Brzková nehrála princezny ani osudové krásky. Přesto se nesmazatelně zapsala do historie českého filmu.A nic na tom nezmění ani to, že ji kolegové neměli rádi a jako člověk neměla zrovna dobrou pověst. Ale kamery ji milovaly.

Terezie Brzková zemřela 19. listopadu roku 1966, necelé dva měsíce před dvaadevadesátými narozeninami.