ZOO: Boj s Albertem nabírá na obrátkách, nakonec to nejvíc schytala Anča a smrděla i po čtyřech sprchách

Albert svolal schůzi, všechny potěšil tím, že budou muset chodit na pravidelná školení, pokud chtějí brát prémie. Jenže většina lidí se novotám brání. Není jim to nic platné. Navíc všichni si stěžují schovaní v davu a nikdo do přímé konfrontace s Albertem jít nechce. Jednoduše se bojí o práci. Až na Sid, která se ozvala nahlas. Vyjádřila svůj názor, a tak trochu doufala, že když lidé uvidí její snahu odporovat Albertovi, pochopí, že není jeho kamarádka.

Její uvažování je však trochu naivní, protože svým protestem nic nezmůže, a navíc ještě víc popudí Alberta, který hned na další schůzi lidem řekne, že právě na základě kritiky od Sid si prozkoumal všechny smlouvy a jako ředitel má právo lidem peníze odebírat podle libosti. To Albertovi potvrdil i starý Polák. Ve výsledku tedy mají lidé za ztrátu peněz poděkovat Sid.

Hruška i Filip sice mladou rebelku povzbuzují, ale ostatní zaměstnanci ji radí, aby se raději do ničeho nepouštěla, protože je to ještě horší a její dobré úmysly celou situaci ještě více zhoršují.

Sid je smutná, protože i Eliška, která ji byla nejlepší kamarádkou, se od ní odvrací. Když Josef začne plánovat v kantýně, že by nejraději vzal od slonů výkaly a udělal z nich pořádně voňavou směs, kterou by nalil na Alberta, Sid ho od toho odrazuje, že tím ještě celou věc zhorší a může také dostat padáka. To Pepovi tak moc nevadí, protože už může odejít do důchodu.

Navzdory varování si jde svůj plán zrealizovat a Sid zasahuje na poslední chvíli. Bohužel obsah zapáchajícího kbelíku, který byl určený pro Alberta, skončí v plné síle na ní. To sice udělá dojem na nadutého ředitele, ale Sid si tím pověst v práci nevylepší, a navíc se nemůže zbavit ani toho strašného zápachu. I Filip ji potvrdil, že ani opakované sprchování její situaci nevylepšilo. Ta už chudinka opravdu začíná uvažovat, zda by své úsilí neměla vzdát a z práce odejít. Je hezké, že má v Hruškovi a ve Filipovi zastání, ale to jí nestačí. Už nemá ani žádnou kamarádku. Všichni se ji vyhýbají.

Když se potkává s babičkou, žádá ji, zda by přece jen nemohla starostu uplatit, aby do ředitelského křesla vrátil Marii Roklovou. Jenže babička ji odmítá. To je zvláštní, protože vždy razila teorii, že peníze jsou nejlepší přesvědčovací metodou a nevadilo ji, že to není morálně správné. A najednou tak mocná podnikatelka nedokáže prosadit své zájmy, přestože je největším sponzorem, kterého zoo má.