Život jako z pohádky? Spíš horor. Jaroslava Obermaierová dnes říká věci na rovinu a fanoušci ji milují právě za to

Z odvážné herečky k ikoně, která si prošla tvrdou realitou

Kariéra Jaroslavy Obermaierové odstartovala nečekaně zostra. Už v prvních filmových rolích šla dál než většina jejích kolegyň. Odvážné scény, které byly v 60. letech téměř nemyslitelné, z ní udělaly okamžitě jednu z nejsledovanějších hereček své doby.

Muži ji obdivovali, nabídky se hrnuly a zdálo se, že má svět u nohou. Jenže právě tahle pozornost měla i svou odvrácenou stranu. Jak sama později naznačila, množství nápadníků ještě neznamená štěstí. Spíš naopak.

Její životní zkušenosti se postupně propsaly i do herectví. Nikdy nebyla typem, který by hrál na efekt. Naopak, její projev je civilní, přímočarý a bez zbytečných kudrlinek. Herectví ale vždy brala jako práci, ne jako privilegium. Cestování za představeními, dlouhé dny na place i únava, to všechno k tomu patřilo. A i dnes otevřeně říká, že kdyby měla možnost, klidně by s kariérou skončila a odešla do ústraní.

Vilma Nyklová: postava, která rozděluje, ale bez ní by Ulice nebyla Ulicí

Zásadní roli v její kariéře hraje seriál Ulice, kde ztvárňuje Vilmu Nyklovou. Postavu, která je stejně svérázná jako ona sama.

Vilma je ostrá, někdy nepříjemná, jindy překvapivě lidská. Říká věci napřímo, nehraje si na nic, a přesně tím si získala diváky. Není to typická kladná hrdinka, ale právě to z ní dělá jednu z nejvýraznějších postav celého seriálu. A s přestávkymi si svoji postavu uhájila po celou dobu, co se seriál vysílá.

Fanoušci ji často označují za „duši Ulice“. Její hlášky kolují na internetu a každá její scéna má okamžitě odezvu. Zároveň ale platí, že ji část diváků nemůže vystát.

Bez Vilmy by Ulice ztratila kus autenticity. Je to postava, která odráží realitu, někdy drsnou, někdy nepříjemnou, ale vždy pravdivou. Herečka sama ale přiznává, že natáčení už pro ni není životním snem. Mnohem víc ji láká klid. Chalupa, příroda, ticho. Svět, kde nemusí nic hrát.

Osudová chyba v lásce a život bez mužů jako vědomé rozhodnutí

Přestože měla kolem sebe celý život zástupy obdivovatelů, v soukromí štěstí nenašla. Její jediné manželství skončilo rychle a podle jejích slov šlo o velké zklamání.

Zamilovanost tehdy přehlušila varování okolí. Vzala si muže, který se nakonec ukázal jako naprosto nevhodný partner. Vztah se rozpadl po dvou letech a ona zůstala sama se synem.

Situace nebyla jednoduchá. Otec dítěte nejevil zájem a finanční podpora nepřicházela. Přesto všechno zvládla bez dramatických výstupů. Pracovala, starala se a šla dál. Právě tahle zkušenost ji změnila. Na další vztahy už rezignovala a dnes otevřeně říká, že muže k životu nepotřebuje. Není to hořkost, ale rozhodnutí vycházející z reality, kterou si prožila.

Žije střídavě mezi Prahou a chalupou, kde nachází klid, který jí město nikdy nedalo. Sbírá houby, odpočívá a drží si odstup od světa, který ji kdysi obdivoval.

Jaroslava Obermaierová oslavila 10. dubna osmdesátiny.