Jaroslava Obermaierová z Ulice: Proč se tenkrát rozhodla vstoupit do strany?

Jak se stala herečkou? 

Jak sama říká, k herectví se vlastně nerozhodla, to buď přijde, nebo nepřijde. K Jarce to přišlo tak, že jako čtyřletá navštěvovala hodiny baletu, po pár letech se v kroužku doslechla, že se v Národním divadle konají zkoušky do “přípravky”. Uspěla a díky tomu se měla možnost podívat až na jeviště. Navíc jí ve škole bavila čeština, a tak se věnovala recitování. Propojila se jí poezie s pohybem a láska k herectví na celý život byla na světě. 

První angažmá měla na Kladně v divadle Jaroslava Průchy. Jejím častým hereckým partnerem a kamarádem byl Petr Oliva, mimo jiné slavný herecký dabér, který propůjčil svůj hlas Profesionálovi z CI5 Bodiemu. Poté dostala nabídku do divadla E.F.Buriana v Praze, kde dlouhá léta působila po boku svého několikaletého partnera Michala Pavlaty. 

Pletky s režimem

Jaroslava pochází z proletářské rodiny, její dědeček založil stranu. Jarka se tím pádem stala ideálním prototypem tehdejšího režimu. I proto ji zástupci komunistické strany rok uháněli, s pravděpodobným přispěním kolegy Josefa Větrovce, aby vstoupila do strany. Nakonec se ale režimu podrobila, i pod tíhou výhružek, že už si v televizi jinak nezahraje. I když nikdy nebyla politický typ a navíc tvrdila, že herec do politiky nepatří. Nebylo to ani proto, že by si chtěla finančně přilepšit. Honoráře v tehdejší době nedosahovaly, kdo ví, jakých výšin. Za svůj první film na Barrandově, kde ztvárnila hlavní roli, inkasovala 4.500 tisíce korun. 

Hraní jednoduše milovala a zrovna prožívala šťastné herecké období plné pracovních nabídek. Situace se ale paradoxně se vstupem do strany otočila a Jarka dostávala čím dál méně dobrých příležitostí na kvalitní nebo vysněné role. Tento krok jí někteří kolegové vyčítali, dávali ji to znát, obzvlášť v porevolučním období. I ona sama se cítila zodpovědná za lidské křivdy, které se v období socialismu děly. Ač jen podepsala členství a více se v žádných procesech neangažovala. Na svůj počin dnes s jakýmsi vnitřním smutkem a možná i trochu skrytým studem vzpomíná. Nic jí to ale neubírá na jejích neocenitelných kvalitách coby herečky.