Zabitá neděle: Film, na který se nesmělo 20 let dívat, byl příliš odvážný a skončil v trezoru

Film, který doplatil na špatnou dobu

Rok 1969 přinesl československému filmu jeden mimořádný debut. Režisérka Drahomíra Vihanová natočila psychologické drama Zabitá neděle, které se od většiny tehdejší tvorby výrazně lišilo. Místo velkých gest a hrdinských příběhů nabídla intimní sondu do lidské duše. Hlavním hrdinou je mladý armádní důstojník Arnošt, jenž během jediné neděle postupně přehodnocuje svůj život, vztahy i smysl vlastní existence.

Film vznikl podle novely spisovatele Jiřího Křenka, který čerpal ze svých zkušeností profesionálního vojáka. Vihanová však literární předlohu posunula ještě dál. Vytvořila komorní, psychologicky propracované dílo, které místo akce staví na atmosféře, detailech a vnitřním napětí. Právě to se nakonec stalo jedním z důvodů, proč snímek narazil na tehdejší mocenské struktury.

Dvacet let zamčený v trezoru

Když byl film dokončen, politická situace v Československu se dramaticky změnila. Po srpnové okupaci začala normalizace a nově nastupující režim pečlivě prověřoval všechna vznikající díla. Zabitá neděle nevyhovovala představám komunistických cenzorů. Vadilo jim kritické zachycení armádního prostředí, pochmurná atmosféra i celkové vyznění filmu, které bylo v ostrém rozporu s tehdejší ideologickou představou optimistického socialistického člověka.

Rozhodnutí přišlo rychle. Film putoval do trezoru a veřejnost ho nesměla vidět. Z původně slibného debutu se stal zakázaný titul, který čekal na svou premiéru více než dvacet let. Diváci se jej dočkali až v roce 1990, krátce po sametové revoluci. 

Josefov dodal filmu jedinečnou atmosféru

Jedním z důvodů, proč Zabitá neděle působí tak sugestivně i dnes, jsou pečlivě vybrané lokace. Natáčelo se především v pevnostním městě Josefov u Jaroměře. Rozsáhlé kasárenské budovy, dlouhé chodby, prázdná nádvoří i mohutné hradby vytvářejí prostředí, které dokonale odráží psychický stav hlavního hrdiny.

Režisérka nehledala pohlednicově krásná místa. Naopak využila syrovost vojenského prostředí a jeho strohou architekturu. Kamera často pracuje s tichem, dlouhými záběry a prázdným prostorem, což ještě více umocňuje pocit osamění a bezvýchodnosti. Právě díky tomu bývá Josefov označován za jednoho z „hlavních hrdinů“ filmu.

Ivan Palúch podal životní výkon

Do hlavní role obsadila Drahomíra Vihanová slovenského herce Ivana Palúcha. Ten už měl za sebou několik výrazných filmových rolí a patřil k největším talentům své generace. Jeho Arnošt není klasickým filmovým hrdinou. Mlčí, pochybuje, hledá odpovědi a jen zřídka dává najevo své emoce. Právě díky této civilnosti působí jeho výkon mimořádně autenticky.

Ani Palúchův osud však nebyl jednoduchý. Po nástupu normalizace se dostal do nemilosti režimu a jeho herecká kariéra byla na dlouhá léta výrazně omezena. Z dnešního pohledu je až symbolické, že stejně jako jeho filmová postava bojoval i on s okolnostmi, které nemohl ovlivnit.

Vedle Palúcha se ve filmu objevila Míla Myslíková v roli číšnice Evy, která byla zároveň milenkou hlavní postavy Arnošta. Každá z vedlejších postav, kterých se ujali méně známí herci, pomáhá dotvářet obraz společnosti, která se ocitla na historickém rozcestí. 

Debut, který režisérku připravil o hrané filmy

Pro Drahomíru Vihanovou měla Zabitá neděle hořkou dohru. Místo slibně se rozvíjející kariéry přišel zákaz další hrané tvorby. Režisérka se musela na dlouhá léta přeorientovat na dokumentární filmy, protože hrané snímky jí normalizační režim natáčet neumožnil.

Teprve po roce 1989 se její práce začala znovu objevovat před diváky a filmovými historiky. Dnes je Vihanová považována za jednu z nejvýraznějších osobností československé nové vlny, přestože jí bylo znemožněno naplno rozvinout talent právě v době, kdy měla největší tvůrčí sílu.

Film, který má co říct i dnes

Když se Zabitá neděle konečně dostala do kin, mnozí byli překvapeni, jak moderně působí. Nejde o klasické válečné drama ani o film plný dějových zvratů. Je to psychologická studie člověka, který se snaží najít své místo ve světě, jenž se kolem něj rychle mění.

Právě proto si snímek dokázal získat uznání kritiků i filmových historiků. Mnozí jej dnes řadí mezi nejvýznamnější trezorové filmy československé kinematografie. Ocenění získala také samotná Drahomíra Vihanová, jejíž dílo se po letech dočkalo zasloužené rehabilitace.

Pokud se na Zabitou neděli podíváte dnes, možná vás překvapí, jak současně působí její témata. Pochybnosti, osamělost, hledání smyslu života nebo střet jednotlivce se systémem neztratily nic ze své naléhavosti. I po více než půl století tak jde o film, který má divákům co říct.

Ve vysílání 16.7. v 18:00 na CSFilmu.