Zítra si najděte čas. CS Film vysílá fascinující příběh obyčejného Čecha, který se stal hrdinou

Když válka ještě neskončila v lidské paměti

V létě roku 1946 přichází do československých kin film V horách duní. Od konce války uplynulo pouhých patnáct měsíců. Zničená Evropa se vzpamatovává z katastrofy, lidé se vracejí domů z front, vězení i koncentračních táborů a společnost hledá způsob, jak vyprávět vlastní zkušenost s okupací. Právě v této atmosféře vzniká snímek režiséra Václava Kubáska za spolupráce Josefa Macha.

Dnes je film známý spíše filmovým historikům než běžným divákům. Ve své době však představoval významnou událost. Byl součástí první poválečné vlny českých filmů, které se snažily zachytit odboj, partyzánský boj a každodenní život pod nacistickou okupací. Tehdejší publikum nešlo do kina na historickou rekonstrukci. Šlo sledovat události, které samo nedávno prožilo. Právě proto působí snímek V horách duní jako mimořádně autentický dokument své doby. Není to film o válce natočený s desetiletým odstupem. Je to film vytvořený lidmi, kteří válku ještě nosili v živé paměti.

Příběh obyčejného muže, který se stal hrdinou

Děj se odehrává na Českomoravské vysočině v posledních měsících války. Partyzánský oddíl vyhodí do povětří železniční most, čímž vyvolá tvrdou reakci německých jednotek. Do centra příběhu se dostává vesnický krejčí a chalupník Jakub Skýva, kterého ztvárnil jeden z nejvýraznějších českých herců své generace Jaroslav Průcha.

Skýva není klasickým filmovým hrdinou. Nemá vojenskou hodnost ani nadlidské schopnosti. Je to obyčejný člověk, který se ocitne v mimořádné situaci. Když pomůže zachránit sestřeleného letce a spolupracuje s odbojem, stává se terčem podezření i nacistické perzekuce.

Nejsilnější motiv filmu přitom nespočívá v bojových scénách. Tvůrce zajímá především otázka lidské odvahy. Skýva je dokonce částí vesnice považován za zrádce, přestože ve skutečnosti riskuje život za ostatní. Teprve v závěru se ukáže, kdo skutečně stál na správné straně dějin.

Nejde jen o boj proti okupantům, ale také o střet důvěry, strachu a morální odpovědnosti.

Hvězdné obsazení poválečné generace

Při dnešním pohledu na titulky zaujme množství známých jmen. Jaroslav Průcha byl již tehdy respektovanou divadelní i filmovou osobností. Jeho Jakub Skýva představuje klasický typ českého lidového hrdiny, tvrdohlavého, čestného a hluboce zakořeněného ve své komunitě.

Vedle něj se objevuje Marie Vášová v roli Jeleny Skývové. Její výkon byl natolik oceňovaný, že získala zvláštní uznání od schvalovací komise. Diváci mohou ve filmu zahlédnout také Bohuše Záhorského, Gustava Hilmara nebo Theodora Pištěka.

Z dnešního pohledu je zajímavé i jméno Oldřicha Lipského. Budoucí legenda české komedie zde vystupuje v relativně malé roli. Málokdo tehdy mohl tušit, že se z něj stanevelmi žádaný scenárista a režisér hlavně komediálního žánru. 

Film zachycuje české herectví v období těsně po válce, kdy se teprve formovala nová poválečná kultura.

Proč dnes působí film jinak než tehdy?

Moderní divák může být při sledování V horách duní překvapen. Film používá postupy, které dnes působí staromódně. Dialogy jsou často patetické, charaktery jednoznačně rozdělené na kladné a záporné a vyprávění je přímočaré.

Současná kritika by mohla namítnout, že některé situace postrádají psychologickou hloubku. Již doboví komentátoři upozorňovali na jistou teatrálnost a naivitu poválečných válečných dramat. Tvůrci však sledovali jiný cíl než dnešní filmaři. Nechtěli vytvářet komplikované psychologické studie. Chtěli především vzdát hold odboji a nabídnout společnosti morální vzory.

Kamera Josefa Střechy přesto dokáže zaujmout i dnes. Obrazy zasněžených kopců, lesů a vesnických chalup vytvářejí autentickou atmosféru Vysočiny. Hudba Dalibora C. Vačkáře pak podtrhuje heroický tón celého vyprávění.

Film je proto nejlepší vnímat jako svědectví o době svého vzniku. Méně jako moderní válečné drama a více jako historický dokument o tom, jak si československá společnost bezprostředně po válce představovala vlastní hrdiny.

Úspěch, ocenění a následné zapomnění

Přestože dnes patří snímek k méně známým titulům, po premiéře zaznamenal výrazný ohlas. Na festivalových projekcích i v kinech jej viděly tisíce diváků. V anketě Filmových novin byl dokonce vyhlášen třetím nejlepším českým filmem sezony.

Ocenění získali režiséři, scenáristé i kameraman. Film představoval reprezentativní ukázku nové československé produkce, která vznikala po zestátnění kinematografie.

Jeho osud se však změnil po komunistickém převratu v roce 1948. V březnu 1951 byl film stažen z distribuce. Důvody souvisely s proměnou kulturní politiky a novými požadavky na ideologicky vyhraněnou filmovou tvorbu. Dílo, které ještě před několika lety symbolizovalo poválečný patriotismus, se ocitlo mimo hlavní proud. Tím začala jeho cesta do zapomnění.

Zapomenutý film, který vypráví víc než jen válečný příběh

Dnes není film V horách duní považováno za vrchol české kinematografie. Vedle pozdějších děl o okupaci a odboji působí jednodušeji a méně sofistikovaně. Přesto má nezastupitelnou hodnotu. Ukazuje okamžik, kdy československý film teprve hledal způsob, jak mluvit o válce. Zachycuje společnost, která ještě neznala únor 1948 ani desetiletí ideologické kontroly. A především připomíná, že hrdinství nemusí mít podobu vojevůdce nebo slavného partyzána. Někdy se skrývá v obyčejném člověku, který se rozhodne udělat správnou věc navzdory strachu.

Jde o fascinující otisk doby, kdy byly vzpomínky na válku ještě hlasité. A kdy skutečně duněly nejen hory, ale i celá poválečná společnost.

Ve vysílání  9.6. v poledne na CS Filmu, který už 20. let přináší divákům nabídku českých a slovenských filmů.