Nejlepší kšeft mýho života: Hořké drama o stáří, které neztratilo sílu

Doba, kdy televizní filmy dokázaly zaujmout davy diváků

Dnes si diváci vybírají z desítek televizních stanic a streamovacích služeb. Na konci osmdesátých let ale byla situace úplně jiná. Československá televize měla mimořádné postavení a premiéra nového televizního filmu představovala malou kulturní událost. Mnohé snímky vznikaly přímo pro televizní obrazovku a často nabízely kvalitní příběhy, výrazné herecké obsazení i témata, která se dotýkala každodenního života obyčejných lidí.

Právě do této tradice patří i televizní film Nejlepší kšeft mýho života z roku 1988. Na první pohled nenápadný příběh o starém muži a chátrajícím domku. Ve skutečnosti však jde o pozoruhodnou tragikomedii o lidské hrdosti, stáří a právu rozhodovat o vlastním osudu.

Možná i proto působí překvapivě aktuálně i po téměř čtyřiceti letech.

Důchodce, který odmítl kapitulovat

Hlavním hrdinou je bývalý pražský švec Žáček. Muž, který už má většinu života za sebou, ale rozhodně se necítí být na odpis. Kdysi prodal svůj venkovský domek chemickým závodům, přičemž si vyjednal doživotní právo v něm bydlet. Jenže léta plynou, dům chátrá a podnik by se starého pána rád zbavil.

Problém je v tom, že Žáček nehodlá nikam odejít.

Jeho dcera a zeť jsou přesvědčeni, že by mu bylo lépe v léčebně pro dlouhodobě nemocné. Chemické závody by rády získaly nemovitost bez komplikací. Jenže starý muž se rozhodne bojovat. Nejen za svůj dům, ale především za svou svobodu. Žáček není idealizovaný stařík ani roztomilý dědeček. Je tvrdohlavý, občas nepříjemný, svérázný a neústupný. Právě proto působí tak skutečně.

Zdeněk Martínek v mistrovské formě

Pokud na filmu něco vyniká nade vše ostatní, je to výkon Zdeňka Martínka, herce, na kterého se trochu zapomíná.

Patřil k těm hercům, kteří nepotřebovali velká gesta ani hlasité projevy. Dokázal vytvořit postavu z drobných detailů, pohledů a nenápadných reakcí. Jeho Žáček je člověk, kterého možná známe z vlastního okolí. Muž staré školy, který si celý život vystačil sám a jen těžko přijímá, že o něm najednou chtějí rozhodovat druzí.

Martínek navíc dokázal propojit humor s dojetím způsobem, který působí naprosto přirozeně. Divák se jednou směje jeho umanutosti a vzápětí mu drží palce v boji proti systému i vlastní rodině.

Libuše Šafránková jako světlo v příběhu

Vedle Martínka září také Libuše Šafránková v roli mladé vdovy Marty. V době natáčení už patřila mezi největší hvězdy československého filmu a televize. Přesto dokázala i menší role naplnit lidskostí a šarmem. Marta není pohádková princezna ani osudová žena. Je to obyčejný člověk, který si zachoval schopnost soucitu a pochopení.

Právě její vztah k Žáčkovi dodává filmu potřebnou něhu a optimismus. V prostředí plném úředních rozhodnutí, majetkových sporů a rodinných konfliktů představuje připomínku, že lidská slušnost ještě nezmizela.

Po boku Šafránkové se navíc objevují další známé tváře. Pavel Zedníček jako právník, Radoslav Brzobohatý, Jiří Holý, Hana Gregorová, Valerie Zawadská nebo Zdena Hadrbolcová vytvářejí mimořádně silný herecký soubor, jaký býval pro tehdejší televizní tvorbu typický.

Jiří Adamec uměl víc než jen velké seriály

Jméno Jiřího Adamce si většina diváků spojí především se seriály jako je Sanitka nebo Dlouhá míle. Patřil k nejvýraznějším televizním režisérům své generace a měl mimořádný cit pro práci s herci.

Nejlepší kšeft mýho života ukazuje i jeho druhou tvář. Místo velkých dramatických událostí se soustředí na obyčejný lidský příběh. Na konflikt, který neohrožuje svět, ale je zásadní pro člověka, jehož se týká. Adamec dokázal z nenápadného námětu vytěžit napětí, humor i emoce. Nepotřeboval velkolepé kulisy ani dramatické zvraty. Stačil mu jeden starý dům a muž, který se rozhodl bránit své právo v něm zůstat.

Film o stáří bez příkras

Na dnešního diváka působí film možná ještě silněji než v době svého vzniku. Otázky, které klade, jsou totiž stále stejné.

Kde končí pomoc a začíná omezování svobody? Kdo má právo rozhodovat o životě starého člověka? A proč společnost tak často považuje stáří za problém, který je potřeba někam odsunout?

Žáček odmítá být přítěží. Nechce soucit ani zvláštní zacházení. Chce pouze to, co považuje za samozřejmé – možnost žít podle svého.V tom je jeho boj nadčasový.

Nejlepší kšeft mýho života nikdy nepatřil mezi nejznámější televizní filmy své doby. Možná právě proto stojí za připomenutí. Nabízí totiž něco, co se v dnešní produkci hledá stále obtížněji. Je to obyčejný lidský příběh vyprávěný s nadhledem, humorem a respektem ke svým postavám. A především připomíná, že hrdinou nemusí být detektiv, policista ani akční zachránce světa. Někdy stačí starý švec, který se rozhodne, že svůj poslední domov nedá nikomu zadarmo.

Film je také důkazem toho, že se v době před rokem 1989 netočila jen tvorba poplatná režimu, ale v mnoha případech se na obrazovky dostávaly obyčejné lidské příběhy, skvělé herecké výkony a témata k zamyšlení. 

Ve vysílání 17. 6. ve 14:20 na ČT1.