Rudá planeta: Zapomenutá mise na Mars, která skrývá víc tajemství, než si diváci uvědomovali

Když se budoucnost lidstva rozhodovala na Marsu

Na začátku nového tisíciletí patřil Mars k největším filmovým lákadlům. Zatímco lidstvo tehdy o skutečné cestě na Rudou planetu teprve snilo, Hollywood už divákům nabízel odvážné představy o tom, jak by podobná mise mohla vypadat. Jedním z nejambicióznějších projektů byla právě Rudá planeta (Red Planet), sci-fi z roku 2000, která se pokusila spojit napětí, dobrodružství i vědecké spekulace do jednoho velkolepého příběhu.

Děj filmu se odehrává v polovině 21. století. Země se potýká s ekologickou katastrofou a lidstvo hledá způsob, jak zajistit vlastní přežití. Naděje se upínají k Marsu, kde byly vysazeny geneticky upravené řasy schopné produkovat kyslík. Když však vědci zjistí, že produkce kyslíku náhle selhala a atmosféra planety se nevyvíjí podle očekávání, je vyslána průzkumná expedice, aby zjistila příčinu problému.

Posádku tvoří skupina specialistů vedená vědkyní Kate Bowmanovou, kterou ztvárnila tehdy velmi populární Carrie-Anne Moss, známá především díky trilogii Matrix. Po jejím boku se objevil Val Kilmer jako zkušený technik a pilot Robby Gallagher. Další členy expedice ztvárnili Tom Sizemore, Benjamin Bratt, Simon Baker a Terence Stamp. Každý z nich představuje jiný typ osobnosti a právě rozdílné charaktery se po katastrofálním přistání stávají zdrojem napětí stejně nebezpečného jako samotné prostředí Marsu.

Krátce po příletu totiž dojde k sérii nehod, které posádku rozdělí. Astronauti zůstávají uvězněni na povrchu planety bez jistoty záchrany a postupně zjišťují, že jejich původní mise byla teprve začátkem mnohem většího problému. Záchrana lidstva se během několika hodin mění v boj o vlastní přežití.

Pouště Jordánska jako Mars a robot, který naháněl hrůzu

Přestože dnes filmaři často spoléhají na digitální efekty, tvůrci Rudé planety se snažili vytvořit co nejvěrohodnější prostředí pomocí skutečných lokací. Režisér Antony Hoffman, pro něhož šlo o celovečerní debut, chtěl, aby Mars působil autenticky a ne jako kulisa z filmového studia. Proto část natáčení probíhala v legendární jordánské poušti Wadi Rum, jejíž rudé skalní útvary a nekonečné pláně připomínají fotografie pořízené skutečnými marsovskými sondami.

Další scény vznikaly v Austrálii, kde filmaři našli rozsáhlé oblasti s podobně pustou krajinou. Natáčení nebylo jednoduché. Herci museli pracovat v extrémních teplotách, často v těžkých skafandrech, které výrazně omezovaly pohyb. Tvůrci se navíc snažili zachovat pocit izolace a beznaděje, takže mnoho scén vznikalo daleko od civilizace.

Velkou pozornost si zaslouží také vojenský robot AMEE (Autonomous Mapping Evaluation and Evasion). Původně měl astronautům pomáhat při průzkumu planety, po sérii událostí se však stává jednou z největších hrozeb celé mise. Robot patří k nejzapamatovatelnějším prvkům filmu a dodnes bývá označován za jednu z nejzajímavějších filmových robotických postav přelomu tisíciletí. Tvůrci při jeho tvorbě kombinovali mechanické modely s tehdy moderními počítačovými efekty, což mu dodalo překvapivě realistický vzhled.

Zákulisí natáčení však nebylo zdaleka tak klidné, jak by si studio přálo. Mezi Valem Kilmerem a Tomem Sizemorem panovalo napětí, které se podle pozdějších svědectví promítlo i do práce na place. Některé zdroje uvádějí, že jejich vzájemné vztahy byly natolik problematické, že štáb musel v určitých situacích hledat netradiční řešení při natáčení společných scén. Přesto se výsledný film podařilo dokončit bez větších produkčních komplikací.

Film, který propadl, ale čas mu dal druhou šanci

Po premiéře v listopadu roku 2000 však přišlo zklamání. Film s rozpočtem kolem osmdesáti milionů dolarů nedokázal v kinech zaujmout dostatek diváků a jeho tržby zaostaly za očekáváním studia. Kritici oceňovali vizuální stránku, atmosféru a snahu o realistické pojetí vesmírné mise, zároveň však poukazovali na pomalejší tempo a některé scénářové nedostatky.

S odstupem let se ale pohled na Rudou planetu začal měnit. Mnoho fanoušků sci-fi dnes upozorňuje, že film předběhl dobu. Některé motivy, které byly v roce 2000 považovány za příliš technické nebo komplikované, se později objevily v úspěšnějších projektech. Především důraz na přežití v nehostinném prostředí Marsu, řešení technických problémů pomocí vědy a psychologii izolované posádky připomíná prvky, které o patnáct let později proslavil film Marťan.

Zajímavé je také to, že tvůrci věnovali mimořádnou pozornost konzultacím s odborníky. Režisér Antony Hoffman studoval materiály NASA a snažil se do filmu zapracovat co nejvíce realistických prvků. Samozřejmě se nevyhnul vědeckým nepřesnostem, které fanoušci dodnes rádi rozebírají, přesto však Rudá planeta působí seriózněji než řada jiných sci-fi snímků své doby.

Dnes je film připomínán jako pozoruhodný experiment z období, kdy Hollywood věřil, že právě Mars bude další velkou filmovou destinací. Možná nejde o dokonalé dílo, ale nabízí něco, co mnoha moderním blockbusterům chybí – atmosféru skutečného nebezpečí, pocit osamění v nekonečném vesmíru a otázku, zda je člověk opravdu připraven dobýt cizí svět. Navíc, jde o milou připomínku jednoho z nezapomenutelných herců současnosti, kterým z jistotou Val Kilmer byl.

Ve vysílání 13.6. v 17:55 na Nova Cinema.