V pondělní Ulici si Eva užije chvilku na výsluní, ale z růžového obláčku ji srazí Milena

Eva bude jmenovaná zaměstnankyní měsíce

Z neděle na pondělí Eva určitě nemohla ani dospat, tak moc je nervózní z blížícího se rozhovoru pro firemní webové stránky. Bude jmenována zaměstnankyní měsíce, ale kadeřnice ji nemůže takhle na poslední chvíli přijmout. Ačkoli ji Miloš i malý Milošek ujišťují, že jí sluší všechno, Eva je přesvědčená, že vypadá jako koště. Na hlavě má vrabčí hnízdo a nedokáže se rozhodnout, které šaty si má pro tu vzácnou příležitost obléknout.

Navíc po umytí vlasů zjistí, že se jí rozbil fén, a tak musí chtě nechtě vyrušit Františka od učení a požádat ho o náhradní přístroj. Je ale tak rozrušená a zmatená, že se mu vrátí do pokoje ještě dvakrát. Nakonec Franta musí vstát a jít fén do koupelny najít osobně.

Zatímco Miloš se jejím pracovním úspěchem chlubí přátelům Klímovým, Eva konečně zjišťuje, že dávat rozhovor není zase tak děsivý proces. Dopadne to dobře, dokonce při něm vychválí svého manžela jakožto oddaného a spolehlivého supermuže, který ji v jejím snažení vždycky plně podporoval. Zároveň zmíní, že jí v práci za odměnu nabídli využití služebního auta, ale Eva odmítla s tím, že stejně nemá řidičák a manžel koneckonců další vůz nepotřebuje.

Nepřející Pumrová na sebe přivolá Milošův hněv

Miloš se na oslavu úspěšného dne rozhodne zaskočit do hospody pro nějaké dobré jídlo, protože Evě už se nikam chodit nechce. Právě když pan Knobloch váhá nad jídelním lístkem, Milena ho zasypává jedovatými poznámkami na adresu Evy, ze kterých závist jen čiší. Podle ní je k nevíře, že by někoho ocenili za to, jak v hospodě obtěžuje hosty a vnucuje jim doplňky stravy. Nepříjemné komentáře Miloše rozzuří natolik, že po návratu domů přesvědčí Evu, aby si nabízené pracovní auto opravdu vzala. S jeho pomocí připraví Mileně zaslouženou pomstu. Ta baba bude ještě čumět, jak by řekl Miloš.

Rozhozená Martina znamená studenou kuchyni

Martina si v dobré náladě zaskočí do bistra na svačinu, ale veselou atmosféru rázem zničí informace od Áji, že Jirku Hložánka na služební cestě do Brna provázela „ta nána z dopravního“, která po něm už delší dobu jede. Martinu zjištění zabolí, a tak když se vzápětí potká s Jirkou před hospodou, bude odměřená a rozpačitá. Ani on v první chvíli neví, co by měl vlastně říct. Je skoro až bolestivé sledovat, jak kolem sebe ti dva nemotorně krouží, místo aby si otevřeně promluvili o svých citech, anebo na sebe rovnou skočili.

Martina bude po zbytek dne tak vykolejená, že z kuchyně vypustí studené jídlo, na které si pak hosté samozřejmě postěžují. To se jí snad ještě nikdy nestalo! Kateřina se ji pokusí uklidnit, že nejde o žádnou katastrofu, ale Martina si zkrátka nechce a nemůže připustit, že by selhala v tom jediném, v čem je opravdu dobrá.