Šimonův příběh bohužel není neobvyklý. Šikana ve školách je drsná denní realita

Šikana v Ulici vzbudila vlnu nevole. Liší se však od kruté reality?

Mnozí diváci se prudce ohrazují proti způsobu, jakým Ulice řešila zápletku se Šimonovou šikanou. Někteří poukazovali na to, že seriál jen poskytuje návod grázlům, jak si někoho podat. Chlapec navíc celou věc řešil tím, že do školy přinesl střelnou zbraň, což bylo dle diváků přes čáru. Ulice situaci vyhrotila, místo aby ukázala, jak ji správně řešit. A správné by jistě bylo, kdyby se Šíma už dávno svěřil někomu dospělému, kdo by mohl včas zakročit. Tvůrci seriálu argumentovali tím, že mladíkův příběh pečlivě konzultovali s odborníky. Způsob, jakým se vyvíjel, je jistě nešťastný, ale bohužel ničím neobvyklý.

Smutným faktem je, že šikana je dnes ve školách prakticky na denním pořádku. Jejími účastníky přitom nejsou pouze oběti a jejich tyrani, nýbrž i ti, kteří často jen postávají stranou a nic neudělají – přihlížející studenti, ba dokonce také kantoři. Většinou přitom rozhodne to, jak zareagují právě oni.

Školy často nereagují, jak by měly, a problém zlehčují

Reakce učitelů, vedení školy a rodičů jsou v takových situacích zásadní. Většina učitelů ale naneštěstí nevnímá šikanování jako problém, a pokud ano, pak jen v případě, že se odehrává na jiné škole. Šikanování se však v různé míře závažnosti vyskytuje všude, zejména ve verbální formě (přezdívky, nadávky, ponižování, hrubé žerty atd.). Hranice mezi ním a neškodným škádlením je tenká. Jestliže student nedokáže škádlení opětovat a bránit se mu, cítí se bezmocně, pak už toto přetrvávající popichování přerůstá v týrání, které je třeba řešit.

Psychologické následky šikany, kterou si lidé prošli na základní nebo střední škole, se s nimi potáhnou do dospělosti. Dotyční mohou např. předpokládat, že je druzí mají tendenci vyčleňovat, ponižovat a využívat nebo se jim vysmívat. U obětí dlouhodobé šikany, která trvala i několik let, se zvyšuje pravděpodobnost rozvoje deprese a úzkosti. Přestože ale vedení školy o problému třeba ví, přehlíží ho nebo situaci zlehčuje a bagatelizuje agresivní chování. Dokonce věří, že oběť by si své potíže měla vyřešit sama.

Ulice se spojila s odborníky a šíří osvětu

Jak by tedy škola měla správně postupovat a ideálně také předejít tomu, aby k šikaně vůbec docházelo? O tom na svých stránkách informuje mj. nezisková organizace Nevypusť duši, přinášející prevenci v péči o duševní zdraví. Právě s její ředitelkou Barborou Pšenicovou se Ulice spojila v rámci osvěty, stejně jako s Filipem Kadlecem z organizace Proxima Sociale, která se snaží pomáhat lidem v nepříznivých životních situacích. Tito odborníci v sérii videí na Nova.cz komentovali děj seriálu a nabízeli řešení konkrétních situací, s nimiž se lze na českých školách setkat.