StarDance 2026: Představujeme Martu Jandovou a Martina Prágra: Když jsem zjistil, že mou partnerkou je Marta, rozsvítil jsem se radostí
Reakce k článku
Podělte se o svou reakciA tím závratný úspěch nekončí. Finálový večer si nenechalo ujít 1,757 milionu diváků starších patnácti let plus nemalá skupinu dětí. Následné rozhodnutí, ve kterém Česká televize představila vítězný pár, přilákalo 1,819 milionu diváků 15+ a k tomu dalších 154 tisíc dětí. Deset tanečních večerů vyhledávaly primárně ženy.
I letos nebude mít StarDance o diváky určitě nouzi a soutěžní dvojice vypadají velmi zajímavě. Pojďme si představit třetí z nich.
Marta Jandová & Martin Prágr
Tanečník, choreograf a lektor, vítěz mistrovství republiky, se účasti v soutěži StarDance zhostí letos již popáté. Zatančil si s biatlonistkou Gabrielou Soukalovou, herečkou Simonou Babčákovou, modelkou a moderátorkou Ivou Kubelkovou, herečkou Martou Dancingerovou a nyní do jeho náruče míří další Marta, kterou zná celá parta – rocková dračice, muzikantka a zpěvačka Marta Jandová. To bude nářez!
První dojmy
Marta: Hodně jsem přemýšlela, s kým bych chtěla tančit. Vůbec jsem si nedokázala představit, kdo by to měl být. A vysnila jsem si někoho, s kým to nebude jen dril, ale také sranda. Protože já chci obojí! Nechci tančit jen kvůli úspěchu, chci si to užít a mít vedle sebe někoho, kdo mě opravdu povede, kdo mi dá i pořádně zabrat, ale taky dokáže říct: Neboj, to zvládneš! Já totiž potřebuju i pochválit. Takže když jsem uviděla Martina, pomyslela jsem si, že jsem ve správných rukou. Už teď se těším.
Martin: Když jsem zjistil, že mou partnerkou je Marta Jandová, rozsvítil jsem se radostí. Tato usměvavá, pozitivní a úspěšná žena bude tančit po mém boku? OK… Tak na to se už teď moc těším!
Medailonky
Marta Jandová
O mně: Jmenuji se Marta Jandová, je mi 52 let a pocházím z Prahy, kde žiju. Jsem zpěvačkou německé rockové kapely Die Happy, se kterou zpívám už od roku 1993. Po 16 letech v Německu jsem se vrátila zpět do České republiky, našla si tu lásku, porodila nám naši dceru Marušku a mimo jiné začala svůj sólový hudební projekt v češtině. Už šest let mám také svůj vlastní pořad na rádiu Frekvence 1, seděla jsem v porotách různých talentových soutěží a pár let hrála v několika muzikálech.
O odvaze: Už několik let jsem pozvánky do této soutěže odmítala. Hlavně když byla moje dcera Maruška ještě malá, nechtěla jsem ji zanedbávat. Teď už mě ale tolik nepotřebuje, a proto asi nastal čas. Když mi zazvonil telefon s touto nabídkou, hned jsem věděla, že tentokrát neodmítnu. Vše se prostě děje tak, jak má.
O rituálech: Moje dcera miluje hudbu stejně jako já. Ona je tím, kdo neustále vybízí k tanci na své oblíbené písničky. Já si doma totiž spíš pustím něco příjemného, odpočinkového. Ale s ní samozřejmě tančím vždy a ráda. Tanec je pro mě vlastně takovým znamením pohody – když se tělo zapotí, duše si odpočine. Vzpomínám, jak jsem kdysi v Německu pracovala v jednom koncertním klubu a šla se podívat na techno party, i když techno nemusím. Ale najednou mě to chytlo, vlezla jsem do toho největšího houfu lidí, zavřela oči a asi půl hodiny bez přestání trsala. Ten pohyb byl osvobozující.
O inspiraci: K tanci mě přivedla maminka. Sama byla profesionální tanečnicí, a tak mě v šesti letech poslala do baletu. Chodila jsem tam 6 let, ale nedělala jsem žádné pokroky a moc mě to nebavilo. Díky tomu mám ale docela dobré postavení těla a rovnou páteř. Jako malá jsem zbožňovala taneční skupinu Uno. Toužila jsem se stát jejich členkou, a tak jsem doma nějakou dobu zkoušela tančit jako oni. Moc mi to nešlo, a proto obdivuji všechny, kdo tanec ovládají. Ale troškou se učím a třeba to ještě doženu.
O tanci: Nemám ráda strohé pohyby, miluji moderní tanec. Nekonvenční a sexy. A i když v tancích musí být řád, líbí se mi, když se občas vybočí. Trošku chilli papriček do toho tance.
O reakcích: Musím říct, že všichni v mém okolí jsou mým rozhodnutím tančit absolutně nadšení. A to mě těší. Také často slyším, jak to bude náročné. Ale to jsem věděla už když jsem nabídku přijala.
O snech: No tak vyhrát by chtěl asi každý. Takže i já. Taktiku zatím nemám, ale určitě si chci máknout a být pilná, ale nezapomenout u toho na vášeň. Šprt jsem nikdy nebyla, ale dřina prostě musí být, když chce člověk něčeho dosáhnout. Chci se u toho ale také bavit.
Martin Prágr
O mně: Jsem Martin Prágr, během StarDance oslavím 32 narozeniny, pocházím z jihomoravského Hodonína a žiju v Praze. Tanci se věnuji od svých šesti let. Profesně aktuálně trávím nejvíc času na tanečních vystoupeních, například v Love2Dance, a těší mě, že mohu zkoušet i nové věci, třeba na společných show s Oskarem Hesem. A do toho individuálně tanec vyučuji. Volný čas trávím na stavbě svého vinného sklípku v Čejči na Moravě, s přáteli, a když mi to vyjde, vyrazím do Třince na hokej, zafandit Ocelářům. S přibývajícím věkem si uvědomuji, jak důležité je potkávat se s rodinou, takže pokud to jen trochu jde, zastavím se za babičkou a dědou na rajskou nebo zajedu na kávu za mámou a jejím manželem nebo pozdravit bráchovu rodinu a jeho malého syna.
O rozhodnutí: Tím, že mám možnost být součástí už páté televizní řady StarDance, vím, o jakých emocích a zážitcích tento projekt je. Ostatně život je o emocích, zážitcích a poznávání nových lidí, takže když je možnost to navíc ještě spojit s tancem a někoho něco nového naučit, není důvod tuto nabídku nepřijmout. Těším se na další životní okamžiky, které mi tahle cesta přinese.
O rituálech: Rituály mám, samozřejmě. Některé se točí kolem tance, kdy si před vstupem na parket musím vždy vyčistit boty kartáčem a namočit do vody. Bez toho tam nevlezu. Pak také v den přímého přenosu v konkrétních časových linkách volám určitým přátelům. Pokud by se stalo, že na tento čas našeho hovoru zapomenou, už mám v hlavě uloženo, že bude asi něco špatně.
O inspiraci: K tanci mě přivedla moje máma otázkou, zda se nechci jít učit tančit. Bez tohoto její konkrétního dotazu a nápadu by se to vlastně asi nestalo... A nejužitečnější radu mi také dala a stále dává máma: Hlavně si to běž užít a ať tě to stále baví!
O tanci: Je to týden, co jsem jel na vystoupení uměleckého souboru Lúčnica do Liptovského Mikuláše. Vidět střídat různé styly folkloru se živou hudbou a to, jak se všichni na jevišti baví a předávají publiku emoce té dané doby, to byl, musím říct, zážitek, jaký jsem už dlouho neměl možnost prožít. Ještě teď mám husí kůži.
O StarDance: Bude to úplně stejné jako v posledních dvou řadách. Jdu do toho s přáním, aby si moje taneční partnerka ze StarDance odnesla co nejlepší zážitky a ráda na to všechno zavzpomínala třeba i za dvacet let.
Reakce k článku
Podělte se o svou reakci
