Do kin vstupuje originální drama, které dokáže překvapit a má velké srdce

Tři příběhy spojené jedním stromem

Ve čtvrtek 30. července 2026 vstoupilo do českých kin drama maďarské režisérky Ildikó Enyedi, jehož děj se odehrává v botanické zahradě německého univerzitního města. V jejím srdci stojí starodávný jinan, tichý svědek tří lidských osudů. Roku 2020 pod větvemi stromu zahájil neurovědec z Hongkongu jistý experiment. O padesát let dříve sem přišel mladý muž, jenž si vytvořil pouto s rostlinou a prošel zásadní proměnou. Ještě dříve, přesněji v roce 1908, tady univerzitní studentka odkryla působivé vzorce vesmíru.

Co znamená být člověkem a někam patřit, je otázka, kterou si originální režisérka v příznivě hodnoceném snímku klade. Film byl natočen už v roce 2025 a stihl nasbírat spoustu potěšených diváckých recenzí a na Česko-Slovenské filmové databázi pak získal krásných 79 %.

Tři příběhy zpod jednoho jinanu. Dva příběhově propojené, třetí hraje na módní strunu ženské emancipace. Černobílá část s Léou Seydoux potěší i výletem do historie fotografie. Zbylé dvě jsou spíš pro botaniky, ať už jde o pelargonie či ústřední jinan. V současné části autorka tvůrčím způsobem zužitkovala dobu covidových lockdownů. Přes dvě a půl hodiny délky se film nijak nevleče, ani mi nepřipadal přehnaně dlouhý.

Film, který má nádherné srdce, míní kritik

Film tedy zároveň sází na kvalitní obsazení a aktuální témata týkající se současné společnosti. Léa Seydoux je divákům známá např. z filmů Kráska a zvíře, Grandhotel Budapešť nebo Spectre. V hlavních rolích dále účinkují Tony Leung Chiu-wai, Luna Wedler, Sylvester Groth a další. Tichá přítelkyně byla oceněna rovněž na benátském festivalu a získala si také přízeň filmového kritika Radiožurnálu Pavla Sladkého.

Všechno se propojuje kolem tématu porozumění lidí mezi sebou a nejen s dalšími živými bytostmi, jako jsou zvířata, ale také jako jsou stromy a rostliny. Ildikó Enyedi se proslavila už snímkem Mé 20. století z roku 1989 a od té doby se odvíjí její kariéra plná svérázných filmů…

Tichá přítelkyně pro mě byla jedním z nejkrásnějších filmů loňského roku. Nepředpokládám, že to bude větší divácký hit, který by v návštěvnosti nějak ohrožoval Odysseu, ale je to film, který dokáže překvapovat. Komunikace s přírodou nemá nějakou příliš ezoterickou, nedůvěryhodnou rovinu, ale zároveň se do ní ponořuje způsoby, které i pro mě byly nečekané a velmi milé.