Tajemná mimozemšťanka Majka spadla v roce 1978 z nebe a okouzlila celé Československo. V reálu byl její pád hodně drsný

Pokud je vám kolem padesáti, Majku jste milovali

Byla malá, zvláštní a přišla z místa, které nikdo z pozemšťanů neznal. Přesto se během několika týdnů stala součástí dětských pokojů, školních přestávek i nekonečných debat o tom, co by člověk dělal, kdyby skutečně potkal návštěvníka z jiné planety. Seriál Spadla z oblakov patřil k seriálům, které dokázaly dětskou fantazii rozpohybovat způsobem, jaký dnes může působit až neuvěřitelně. Nebyly k tomu potřeba počítačové efekty ani drahé hollywoodské kulisy. Stačilo několik šikovných triků, působivá hudba, krásné prostředí Vysokých Tater a především Majka z planety Gurun.

Třináctidílný československý seriál režiséra Radima Cvrčka vznikl v roce 1978 podle knihy Spadla z nebe Václava Borovičky z roku 1967. První díl se na obrazovkách objevil 25. října 1978 a jednotlivé epizody měly přibližně 25 minut. Příběh byl určen především dětem, ale svou fantazií dokázal zaujmout i rodiče.

Mimozemšťanka, která nevypadala jako žádné monstrum

Majka nebyla žádný strašidelný mimozemský tvor. Žádný sliz, mandlové oči černé barvy nebo zelená kůže a telepatická komunikace. Vypadala jako obyčejná holčička, jenže její schopnosti byly všechno jiné než obyčejné. Na Zemi se dostala z planety Gurun a ocitla se mezi dětmi v Čabovcích. Zpočátku nerozuměla lidskému světu, postupně však získávala nové přátele a společně s nimi zažívala dobrodružství, která tehdy působila jako skutečná výprava do neznáma.

Majka dokázala létat, chodit po vodě nebo po stropě a pomocí své mimozemské výbavy dokázala kopírovat nejrůznější předměty. Právě to bylo pro tehdejší dětské publikum nesmírně přitažlivé. Kdo by nechtěl mít možnost vzít obyčejnou věc a jednoduše si vytvořit její další kopii? A kdo by nechtěl alespoň jednou vyzkoušet, jestli by se skutečně dokázal vznést nad zem?

Z dnešního pohledu jsou některé triky pochopitelně jednoduché. Tehdejší divák ale neměl možnost zastavit obraz, přiblížit si scénu a během několika sekund zjistit, jak byla vytvořena. Kouzlo proto zůstávalo zachováno mnohem déle. Nikomu nevadilo, že v Drysickém lomu Majka chodila po prknech, které byly skryté pod vodou. To věděla jen stovka dětí, co se během natáčení skrývala ve vysoké trávě u zatopeného lomu nebo na skalách nad vodou. Její schopnost zvedat ohromné kameny by také vzala za své, kdyby se vědělo, že šlo o polystyrenové filmové kulisy. 

Zajímavě působí také způsob, jakým tvůrci seriál uvedli. Seriál Spadla z oblakov se snažil vytvořit dojem, že sledujeme téměř skutečnou událost. V úvodu se dokonce objevovaly přesné zeměpisné souřadnice místa, kde se měly neobvyklé události odehrávat. Seriál tak dětem na chvíli podsouval myšlenku, že Majčin příběh nemusí být jen pohádka.

Natáčelo se tam, kde by Majku hledal málokdo

Příběh se odehrával na Slovensku a filmaři využili především atraktivní prostředí Vysokých Tater. Kamera zavítala například na Štrbské Pleso a Skalnaté Pleso, natáčelo se také v Bratislavě, v lomu u Drysic, na zámku Lešná a v Praze. Některé interiérové scény vznikaly ve zlínských ateliérech.

Právě spojení skutečné krajiny s mimozemským příběhem vytvořilo jednu z největších předností seriálu. Majka nepřilétla do nějakého vzdáleného futuristického města plného blikajících přístrojů. Objevila se v prostředí, které děti znaly. Hory, hotely, lesy, louky a obyčejné domy najednou získaly úplně jiný význam. Stačilo se rozhlédnout a člověk si mohl představovat, že někde nedaleko právě přistála vesmírná loď.

A přestože seriál vznikal v Československu, jeho popularita se neomezila pouze na domácí publikum. Dostala se k divákům i v dalších zemích východního bloku. Dodnes se o něm například objevují vzpomínky diváků z Polska, Ruska nebo Vietnamu.

Majka měla být jen malou rolí. Pak přišel obrovský zlom

Největší překvapení ovšem přišlo ve chvíli, kdy se člověk podívá na osud dívky, která Majku ztvárnila.

Zuzaně Pravňanské bylo při natáčení pouhých osm let. Přesto se z ní prakticky přes noc stala známá dětská hvězda. Její tvář znal téměř každý, kdo seriál sledoval. Zuzana však podle pozdějších rozhovorů po herecké kariéře nikdy zvlášť netoužila. Její dětský sen byl překvapivě úplně jiný, chtěla řídit tramvaj.

Seriál se stal její jedinou skutečně zásadní hereckou zkušeností a ona se postupně z televizního světa vytratila. Zatímco Majka zůstala v paměti diváků jako nestárnoucí holčička z jiné planety, Zuzana Pravňanská vedla úplně obyčejný život.

Před lety pracovala jako prodavačka a později si splnila svůj dětský sen. Sedm let skutečně jezdila jako řidička tramvaje v Bratislavě. V rozhovoru z roku 2021 tehdy říkala, že ji lidé stále poznávají. Někteří cestující ji dokonce oslovovali právě jako Majku. Pro diváky byla Majka hrdinkou jejich dětství. Pro Zuzanu Pravňanskou však šlo o několik měsíců natáčení, které jí změnily život, aniž by si tehdy jako malé dítě mohla uvědomit, jak obrovskou slávu jí přinesou.

Sláva přišla příliš brzy

O tom, jak silně ji dětská popularita ovlivnila, promluvila Zuzana Pravňanská ve slovenské veřejnoprávní televizi. Přiznala, že jí sláva v mladém věku vstoupila do života způsobem, který později nebyl vždy jednoduchý. Zároveň ale zdůraznila, že se snažila najít cestu zpět k obyčejnému životu. Dnes pracuje jako prodavačka masa a i tam ji lidé stále poznávají. Její příběh je přitom přesným opakem osudu mnoha dětských hvězd, které se snažily za každou cenu zůstat před kamerou. Zuzana Pravňanská se naopak vrátila k běžnému životu a filmové kariéře se nevěnovala. Nebylo to její rozhodnutí, aby se ještě před pubertou stala seriálovou hvězdou.

Konec, který se lišil od knihy

Ani samotný závěr seriálu není úplně takový, jaký by člověk čekal. Televizní tvůrci totiž změnili konec původní literární předlohy. Kniha Spadla z nebe měla výrazně smutnější zakončení, zatímco televizní Majka dostala možnost vrátit se na svou planetu Gurun. Rozloučení proto sice bylo emotivní, ale nebylo definitivní v tak tragickém smyslu jako v knize.

Poslední, třináctý díl dostal název Rozlúčka. Majka se nakonec vrací domů, zatímco její pozemští kamarádi zůstávají s vědomím, že poznali někoho, koho už pravděpodobně nikdy neuvidí a zažili něco, o čem většina lidí jen sní.

Závěrem

Jako zástupce dětského diváka v roce 1978 mohu dodat, že dnes už samozřejmě víme, jak jednoduché byly některé tehdejší filmové triky. Víme také, že žádná planeta Gurun na obloze nečeká a že Majka nikdy skutečně nespadla z nebe. V době, kdy ještě neexistovaly dokonalé digitální efekty, dokázali tvůrci pomocí fantazie, několika triků a dětských herců vytvořit svět, kterému se dalo věřit. Majka nám jednoduše v dětství připadala skutečná, takže tvůrci odvedli skvělou práci.