Pupendo, Pelíšky a další filmové poklady, které nám připomínají totalitní režim

Zemský ráj to na pohled (2009), režie Irena Pavlásková

Tento film plný skvělých českých herců diváka zavádí do období 70. let do rodiny rozvedené Marty (Vilma Cibulková) a jejich dospívajících dcer Magdy a Gábiny (Dana Marková a Tereza Ramba). Otec děvčat a další mužští představitelé jsou trnem v oku tehdejšímu politickému aparátu a ženy jsou díky nim vtaženy do politického dění tehdejší doby, aniž by o to stály. V příběhu je kromě těžké doby vyobrazená i síla lidí a také humor, bez kterého by se jen těžko dalo život důstojně prožít. Mužské obsazení doplnili: Ondřej Vetchý, Miroslav Etzler, Jiří Dvořák, Jan Zadražil.

Občanský průkaz (2010), režie Ondřej Trojan

Hořkosladká komedie vychází ze stejnojmenné knihy Petra Šabacha. Příběh čtveřice dospívajících chlapců (Jakub Šárka, Libor Kovář, Matouš Vrba, Jan Vlček) divák sleduje od okamžiku, kdy obdrží občanský průkaz až do dospělosti. Současná generace mladých asi film neocení, ale rozhodně jde o milou připomínku období, kdy se vztahy ještě řešily osobně, ne přes mobilní telefony. Patos doby je mistrně zobrazený například v postavách příslušníků VB (Václav Kopta) nebo v pedagogickém sboru ve škole, který odsoudí mladou učitelku (Kristýna Boková) za to, že je lidská.

Takové filmy je třeba točit, aby lidé nezapomněli, jak se žilo a nejlépe to zvládne generace filmařů, která si tou dobou prošla.

Pupendo (2003), režie Jan Hřebejk

Generace lidí, která zažila pražské jaro (1968) se vypořádává se situací osmdesátých let a každý se snaží přežít po svém. Dvě manželské dvojice: Bolek Polívka-Eva Holubová a Jaroslav Dušek-Vilma Cibulková, si zvolily odlišné způsoby, jak v totalitní době přežít. Jejich rodinné životní trable přináší divákovi příjemný zážitek, tu správnou dávku humoru, ironie a mnoho podnětů k zamyšlení, jak se dalo v té době vytvořit fungující manželství, vychovat z dětí slušné a sebevědomé lidi a zajistit jim lepší život.

Pelíšky (1999), režie Jan Hřebejk

Podle knižní předlohy Petra Šabacha vznikl i film, který je na ČSFD hodnocený jako desátý nejlepší a nejoblíbenější film. Jen těžko bude Jan Hřebejk svůj „mistrovský kousek“ překonávat. Děj zasazený do konce šedesátých let dokázal zábavnou formou vyobrazit hodně smutnou dobu s veselým nadhledem. Možná proto je film u diváků tak oblíbený.

Bezkonkurenční herecké obsazení (Boleslav Polívka, Simona Stašová, Miroslav Donutil, Stela Zázvorková, Eva Holubová, Jiří Kodet, Emília Vašáryová) se postaralo o příjemný, a hlavně lidský příběh, kdy lidé neřeší jen smutnou politickou situaci, ale mají běžné starosti v rodině a snaží se žít normální život.

Kolja (1996), režie Jan Svěrák

Příjemná komedie o starém mládenci, který je režimem potrestaný za emigraci svého bratra, a tak místo v orchestru hraje na pohřbech za skromný plat. Aby si přilepšil, nechá se přemluvit ke svatbě s mladou ruskou. Souhrou náhod má doma nakonec místo mladé ženy jejího syna a musí na čas svůj život změnit.

Zdeněk Svěrák, Libuše Šafránková, Ondřej Vetchý, Stela Zázvorková, Ladislav Smoljak a samozřejmě Andrej Chalimon jako Kolja, vytvořili krásný příběh i v době plné strachu a nespravedlnosti.

Báječná léta pod psa (1997), režie Petr Nikolajev

Příběh vyprávěný Kvidem, synem manželů, kteří na vlastní kůži pocítili, co to je nepřizpůsobit se komunistickému režimu a zachovat si sebeúctu. I přes smutný příběh je pocit z filmu příjemný a Kvido (Jan Zahálka a později Jakub Wehrenberg) i jeho rodiče Libuše Šafránková a Ondřej Vetchý rozhodně diváka umí pobavit. Maloměstské poměry, pracovní postup podle příslušnosti ke komunistické straně i tvrdé společenské opovrhování těmi, co odmítnou přizpůsobit se komunistickému nátlaku. A na druhé straně předčasně vyspělý Kvido, který hlídá rodiče, aby se mu nemnožili a s Jaruškou si zvědavě vyměňuje první poznatky o lidské sexualitě.