Příběh, který bolí: Jak se z hvězdy zábavy stal muž na pokraji zoufalství

Talent, který nešlo přehlédnout ani zachránit

Jiří Wimmer byl osobností, kterou bylo těžké zařadit do jedné škatulky. Dokázal bavit publikum jako komik, obstál na divadelních prknech jako herec a zároveň měl blízko k hudbě, kreslení i psaní. V mnoha směrech šlo o mimořádně nadaného člověka, který žil naplno a s obrovskou energií. Lidé ho buď milovali, nebo odsuzovali. 

Rád sportoval, miloval společnost, ženy i atmosféru hospůdek, kde se rodily historky a nápady. Právě tahle vášeň pro svobodu a intenzivní život ale měla i svou odvrácenou tvář. Když se cítil svázaný nebo zklamaný, sahal po alkoholu. A ten postupně začal ovlivňovat nejen jeho soukromí, ale i kariéru. Režiséři i kolegové si ho vážili pro talent, zároveň ale věděli, že na něj není vždy spolehnutí. Nedodržené termíny a výpadky způsobené pitím mu postupně zavíraly dveře k rolím, které by jeho kariéru mohly posunout mnohem dál.

Sen o velkých rolích a boj s démony

Wimmer měl velké ambice. Chtěl být nejen komikem, ale také charakterním hercem, který zvládne náročné dramatické role. Po studiích na DAMU se mu otevřely dveře do divadelního světa. První angažmá získal v ostravském Divadle Petra Bezruče a brzy se objevil i v dalších scénách. Jednou z jeho raných rolí byl dokonce Shakespearův Hamlet. Právě tehdy se zdálo, že má před sebou velkou hereckou budoucnost. Jenže realita se postupně změnila. Wimmerova potřeba svobody a nechuť k dlouhodobému angažmá způsobily, že ho režiséři začali obsazovat spíše do komediálních poloh.

On sám přitom nechtěl být vnímán jen jako bavič. Toužil po vlastní televizní show, psal scénky a snažil se je nabídnout televizím. Narážel však na neúspěch, a někdy dokonce na situace, kdy jeho nápady skončily u jiných autorů. Právě to v něm vyvolávalo frustraci.

Jeho druhá manželka Mercedes později vzpomínala:

Takové situace byly spouštěči jeho pití. Tu lítost v sobě ventiloval tím, že si dal jedno pivo, druhé, třetí… a pak už to jelo. Už jsem jenom odříkala představení a omlouvala ho, že mu není dobře. Neříkala jsem, co se děje, ale všichni to věděli.

Sláva po boku Karla Černocha

Velkou kapitolu Wimmerova života představovalo přátelství se zpěvákem Karlem Černochem. Společně vytvořili dvojici, která bavila publikum v televizních pořadech i na jevišti. Jejich humor byl založený na kontrastu. Wimmerův temperament a improvizace se doplňovaly s Černochovou zdánlivou rozpačitostí. Diváci si je oblíbili například v zábavných pořadech, kde Wimmer předváděl své nezaměnitelné komické výstupy. Patřily k nim i momenty, kdy dokázal během jediné scény přecházet od grotesky k téměř dramatickému projevu.

Přátelství s kolegy z branže pro něj bylo důležité. Patřil mezi ně také komik Luděk Sobota, s nímž se znal už od studií. Přesto ani blízké vztahy nedokázaly zastavit Wimmerův postupný pád. Alkohol a deprese se v jeho životě vracely stále častěji.

Život plný lásky i zklamání

Navzdory svým problémům byl Jiří Wimmer v osobním životě charismatickým mužem. Ženy ho milovaly a dokázal být pozorným partnerem i společníkem, který kolem sebe šířil dobrou náladu. Oženil se dvakrát, ale ani jedno manželství nevydrželo.

Jeho druhá žena Mercedes na něj vzpomínala s velkou něhou. Podle jejích slov nebyl jen zasmušilým mužem, jak si ho mnozí představují. Naopak dokázal být romantický, energický a inspirativní.

Byla s ním legrace i doma, není to tak, že by byl pořád zasmušilý nebo protivný. Byl úžasně romantický, cítila jsem v něm oporu a jistotu. Dokázal mě nabít energií,

říkala.

I přes podporu blízkých se ale Wimmer nedokázal z bludného kruhu dostat.

Tragický konec, který dodnes vyvolává otázky

Herec se v životě několikrát pokusil o sebevraždu a opakovaně podstoupil léčbu závislosti na alkoholu. Přesto se mu nikdy nepodařilo zcela se od svých démonů odpoutat. Jeho život skončil tragicky 25. ledna 2001, kdy ho v Praze srazil autobus. V krvi měl více než dvě promile alkoholu. Dodnes není jisté, zda šlo o nešťastnou náhodu, nebo další z jeho zoufalých pokusů ukončit život.

Osud Jiřího Wimmera tak zůstává silným a zároveň smutným příběhem o mimořádném talentu, který dokázal rozesmát tisíce lidí. A přesto se často cítil opuštěný a nedoceněný.