Tři nezapomenutelné seriálové role herečky Jany Štěpánkové jsou si v mnohém podobné

Tři nezapomenutelné seriálové role herečky Jany Štěpánkové jsou si v mnohém podobné
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Janu Štěpánkovou si budeme navždy pamatovat jako představitelku ženských postav, které si dokázaly poradit s nástrahami osudu. Její hrdinky se uměly s životem poprat a dokázaly brát rány osudu s nadhledem. Především byly ale obdařeny smyslem pro humor a zdravým množstvím ironie.

Herecké geny měla po rodičích. Jako dítě herců Národního divadla, Zdeňka Štěpánka a Eleny Hálkové, ani na chvíli neuvažovala o tom, že by se mohla živit i jinak než herectvím. Začínat ve stínu svých slavných rodičů nebylo snadné, ale mladá a talentovaná Jana brzy dokázala publikum i režiséry přesvědčit o tom, že protekci nepotřebuje.

I přes brzký rozvod rodičů vzpomínala herečka na dětství ráda. Kromě toho, že od jejích šesti let otec nebydlel doma, žádné velké změny nepocítila. Navíc rozvodem rodičů získala z otcova druhého manželství tři další sourozence, a i maminka jí dopřála ještě sestru.  

Sotva začala chápat svět, rodiče ji brávali s sebou do divadla, kde sedávala v portále vedle hasiče. Sama začínala u ochotníků a v pouhých patnácti letech ji vzali na DAMU. Jako nejmladší v ročníku to neměla jednoduché a na studium nevzpomínala ráda. Nějak se znelíbila Miloši Nedbalovi, který je učil. Nedbal ji ani v ročníku nechtěl. Netušila proč. Až díky přímluvě Radovana Lukavského se na škole udržela.  

Po prvním angažmá v Pardubicích se vrátila do Prahy. Během 11 let v Divadle S. K. Neumana našla kromě hereckého uplatnění i lásku. Jejím osudovým mužem se stal režisér Jaroslav Dudek, který za sebou už jedno manželství měl. Ke dvěma dcerám se mu ještě z manželství s Janou narodil syn. Ten však na uměleckou tradici v rodině nenavázal.  

S manželem prožila čtyřicet intenzivních let, kdy se často potkávali i v práci. Když v roce 2000 zemřel, zůstala dalších 18 let už sama.  

Taková normální rodinka 

Pro seriálové diváky je dodnes ve vzpomínkách jako Pavla ze sitcomu Taková normální rodinka (1971), kde si zahrála, po boku Eduarda Cupáka, starší dceru Dany Medřické a Zdeňka Řehoře. Pavla měla nervy ze železa – se stoickým klidem snášela vylomeniny svých synů, dvojčat, kterým se říkalo Raubíři, a hodně podivínského manžela, který si žil ve svém světě. Pokud přihlédneme ke zpívající matce či detektivními zápletkami posedlé babičce (Marie Rosůlková), byla Pavla vlastně v rodině tou nejnormálnější. 

Nemocnice na kraji města 

Za dalších šest let ji zvali seriáloví nadšenci do svých příbytků v nejslavnějším díle Jaroslava Dietla Nemocnice na kraji města. Jako doktorka Dana Králová, která umí být ostrá jako břitva, ale i neuvěřitelně empatická, si získala srdce diváků už od prvních epizod. Jen s láskou to neměla Králová moc snadné. Po velkém zklamání se rozhodla, že si dítě vychová sama. Její postava se potom objevila i v pokračováních oblíbeného seriálu, a to vždy v pozici spolehlivé lékařky, starostlivé matky a dobré přítelkyně. 

Ranč u Zelené sedmy 

S přibývajícím věkem se Jana Štěpánková přesunula do rolí starších žen. Tou nejzábavnější byla určitě role prostořeké babičky ze seriálu Ranč u Zelené sedmy (2005). Rodina Kudrnových se z města odstěhovala na vesnickou usedlost, která jim spadla do klína jako dědictví. Kromě dětí si manželé na venkov vzali i nemohoucí babičku. Paní Kudrnová věřila, že zdravý životní styl prospěje nejen dětem, ale i staré paní. Rozhodně však nikoho z rodiny nenapadlo, že babička začne jako zázrakem opět chodit, a ještě k tomu poplete hlavu sousedovi Jeřábkovi, kterého si zahrál Lubomír Kostelka. 

Rok poté bavila diváky jako šarmantní Helga v komedii Michaela Viewegha Účastníci zájezdu

Zdroje článku:
  • ČSFD,
  • Nostalgie 2/23,
  • autorský text