Rodák z Prahy, Jiří Wimmer, mohl mít pohádkový život. Místo toho se trápil tím, že si lidé nepamatují jeho jméno

Herectví mu nestačilo

Jiří Wimmer vystudoval herectví na DAMU a přestože si ho většina pamětníků vybaví jako baviče a komika, v mládí se představil na divadelních prknech v Ostravě i jako Hamlet. Ostrava mu nabízela celou řadu divadelních příležitostí, ale jeho to neodolatelně táhlo do Prahy, kde měl větší šanci se prosadit jako komik, což bylo jeho snem. Začínal s programem pro zpestření koncertů Vítězslava Vávry. Měl deset minut pro své vystoupení. Jenže když se otrkal a rozjel se, nebyl k zastavení. Nakonec si pro sebe urval tři čtvrtě hodiny.

Stal se členem Studia Ypsilon a když ho náhoda svedla dohromady s Karlem Černochem, konečně se stal jako komik populárním. Společně dostali příležitost ve známém zábavním pořadu Možná přijde i kouzelník a vystupovali spolu v řadě představení.

Místo radosti z naplněného snu přišly deprese a nezvladatelná vášeň pro alkohol

Wimmer měl stále pocit, že není doceněný a že si lidé pamatují hlavně jeho parťáka Karla Černocha, protože za sebou už měl poměrně povedenou kariéru zpěváka.

Mohl si žít jako v pohádce

Wimmer byl docela spořivý člověk a když po revoluci v restituci získal dům na Staroměstském náměstí, mohl si až do smrti žít jako v bavlnce. Jen z pronájmu obchodů měl v té době měsíčně sto tisíc, což byly hodně slušné peníze.

Jenže u něj to znamenalo, že si začal dopřávat alkoholu víc než doposud. S jeho sklony k depresím se tak paradoxně finanční zajištění stalo jeho prokletím. V opilosti měl sklony k sebelítosti, a to ho čtyřikrát přivedlo k myšlence se zabít. Jeho pokusy sice nevyšly, ale myslel je vážně a rozhodně nešlo o demonstrativní sebevraždu, aby na sebe upozornil.

Jednou spolykal prášky, podruhé si podřezal žíly, pak se bodl nožem do břicha a nakonec proti sobě obrátil střelnou zbraň. Jenže vždy to přežil. Třikrát se léčil v psychiatrické léčebně, ale vždy marně.

Vypadalo to, že jediným jeho štěstím je dcera Michaela, kterou měl z prvního manželství, jež neskončilo zrovna přátelsky. Jenže ani dcera ho nedokázala zbavit démonů, stejně jako druhá manželka, se kterou se také rozvedl. Nakonec už o něj nebyl zájem ani v uměleckých kruzích, protože byl nespolehlivý.

Smrt byla označená za nešťastnou náhodu

Možná to úplně tak nebylo. Ve vzduchu zůstala i možnost, že pod kola autobusu nespadl náhodou. Přelezl zábradlí na „Kulaťáku“ a řidič autobusu, který čekal, až bude moci pokračovat v jízdě, ho neviděl. Když se rozjel, Wimmer mu skočil přímo pod kola. Bylo mu naměřeno 2,44 promile alkoholu.