Byli vtipní a hodně drzí. Herci v pořadu Možná přijde i kouzelník dokázali i v socialismu zábavně poukazovat na nešvary doby

Duchovním otcem pořadu byl scenárista František Polák, který se snažil na obrazovky přinést nový druh zábavy prezentované mladou generací komiků. A vybral si opravdu dobře. Průvodci pořadu byli Oldřich Kaiser a Jiří Korn, pod přísným dohledem despotického „autora“ v podání Jiřího Lábuse. A to nebyli ani zdaleka všichni, kdo v pořadu zazářili. Diváky dokázali rozesmát i Karel Černoch a Jiří Wimmer.

Postupně vzniklo 17 dílů (včetně jednoho vánočního a jednoho silvestrovského). Po mnoha letech byl ještě natočen osmnáctý díl, opět silvestrovský, který byl odvysílán 31. prosince 2000.

Premiérový díl byl odvysílán v roce 1982. Původně se moderování měli ujmout zpěvák Jiří Korn a herec Oldřich Kaiser. Ten ale přišel s tím, že má kamaráda, který by se do takové bláznivé show hodil, a tak se na obrazovkách objevil i Jiří Lábus.

Brzy bylo jasné, že s pořadem se tvůrci trefili do vkusu diváků. Aby se hlavní účinkující neokoukali, bylo třeba nabrat nové tváře. Jiří Lábus tak přivedl svou kamarádku z divadla Jaroslavu Hanušovou. Ta dokázala naprosto bez problémů držet krok s trochu rozpustilým osazenstvem, a ještě do party přivedla Zdeňka Srstku. Z poměrně nesourodých postaviček vznikla velice semknutá parta lidí, kteří spolu pracovali rádi a na výsledku to bylo hodně vidět.

Dnes často herci hájí natáčení neúspěšných projektů tím, že se jim tak dobře pracovalo a během natáčení se bavili, ale „Kouzelník“ dokázal pobavit nejen samotné herce, ale i diváky, kterým často tekly slzy smíchu. Za zdánlivě ležérním vystupováním komiků byly hodiny dřiny, kdy své scénky vybrušovali do nejmenšího detailu. Sotva spatřil světlo světa jeden díl, už se začalo pracovat na dalším. Každá scénka byla dokonale nazkoušená.

Do první epizody byla pozvaná dvojice Wimmer a Černoch. Divácký ohlas na jejich vystoupení byl tak velký, že se oba pánové stali součástí i dalších epizod. A pořad sklízel jeden úspěch za druhým. Dokonce to vypadalo, že i cenzura se někde ztratila, a tak si umělci mohli dovolit pustit do světa i o něco víc, než bylo v té době zvykem. To vše se změnilo, když Kaiser a Lábus podepsali Několik vět a také petici za propuštění Václava Havla. Potrestaní byli všichni. Pořad dostal stopku, natočený díl šel do trezoru a nesměl se vysílat. Pauza trvala rok.

Lábus později uvedl, že se snažil ze všech sil, aby se oblíbená zábava lidem vrátila. Ale i když se na „vyšších místech“ setkal s pochvalou, jak je pořad zábavný, nic nezmohl. Teprve změna režimu lidem „Kouzelníka“ vrátila.

I v nové době byla ve společnosti celá řada nešvarů, ze kterých si mohli baviči udělat legraci. Za všechny stačí jmenovat scénku Zkouška z dějepisu, kde byla u tabule Karolína Kaiserová, která nevěděla vůbec nic. Diváci se mohli potrhat smíchy a i dnes můžeme říci, jak moc byla nadčasová.

Dva roky po revoluci Kouzelník bohužel skončil, protože v záplavě nových možností lidé chtěli vyzkoušet jiný styl zábavy a humoru.  Všichni se společně naposledy sešli v roce 1999, kdy se natočil úplně poslední díl, který se vysílal na Silvestra 2000.