Malá televizní komedie Ženich uvízl ukazuje, že „za málo peněz“ diváci dostali pěknou porci zábavy

Že ale není ženich jako ženich, se dozvíte z malé komedie z pera Jana Pixy natočené v hlavní redakci zábavných pořadů pražského studia. Přesto se vás i tato drobná televizní hříčka bude snažit pobavit poněkud zvláštním svatebním tématem. Hlavním hnacím momentem komedie Ženich uvízl je situační zápletka.

Záměna jmen a osob způsobí počáteční zmatek se stěhováním velmi objemného hudebního nástroje. Ten, spolu s právě porouchaným výtahem, vyprovokuje obyvatele jednoho obyčejného panelového domu k nebývalé aktivitě. Mladým poskytne příležitost uskutečnit odkládanou schůzku, vtipálkovi dá za vyučenou, hádavým sousedům a sousedkám je záminkou k rozpoutání vášnivých výměn názorů.

Mikrokomedie z chodby, jak zní podtitul, byla natočena ve studiu na Kavčích horách v roce 1975 a pod její realizací je podepsáný režisér Václav Hudeček. Před kameru se postavila mladá Taťjana Medvecká a společnost jí dělali kolegové, kteří jsou dnes považováni za nezapomenutelné tváře československé tvorby. Připomeneme si nepřehlédnutelnou Helenu Růžičkovou, Jiřinu Bohdalovou, Jiřího Štěpničku, Jana Skopečka, Lubomíra Lipského, Slávku Budínovou, Josefa Beka, Vlastimila Haška a další.

Tato neokoukaná bláznivá televizní komedie by mohla v současné době sloužit jako názorný příklad toho, jak taková komedie, odehrávající se na jednom místě s hrstkou herců a natočená bez astronomických nákladů, má vypadat.

Naprosto promyšlený a jasný scénář plný zmatků a nedorozumění je doplněn mistrovskými hereckými výkony všech protagonistů, což je v dnešní době u současných herců obzvlášť dosti vzácné. Děj má po celou dobu dynamiku, netáhne se, jak je u řady současných komedií již tradicí, ale naopak ve svém vývoji uhání tak rychle kupředu, že je potřeba vše pozorně sledovat a neuhýbat pohledem. Takřka každou minutu probíhá nějaký zvrat, byť to na první pohled ani nemusí vypadat.

Trochu záhadou je název příběhu, neboť středem všeho dění je bedna s harfou zašprajcovanou na schodišti v chodbě bytového domu. Vlivem toho musí každý přítomný jednotlivec řešit svůj osobní problém. I přesto jde o připomínku toho, že jsme komedie uměli točit i navzdory době plné agitace a cenzury.