Hvězda, kterou milovala Evropa i boxerský šampion

Od výprasku k filmové hvězdě

Když si v roce 1919 zahrála svou první roli ve filmu Dáma s malou nožkou, nikdo netušil, že se právě rodí první mezinárodní hvězda české kinematografie. Tehdy osmnáctiletá Anna Sofie Ondráková točila potají – její otec, rakousko-uherský důstojník, měl o její budoucnosti jasno a na film neměla ani pomyslet. Otcův sen, aby z dcery byla třeba poštovní úřednice, vzal za své. Když se o dceřině účasti ve filmu dočetl v novinách, následoval legendární „tatínkův výprask“, který později sama herečka s nadhledem popsala v dopise přátelům.

Jenže tvrdohlavost a herecké nadání vítězily. Po studiích baletu a působení v pražském Švandově divadle se Anny Ondra – jak se od roku 1924 začala podepisovat – stala senzací éry němého filmu. Krásou i temperamentem přitahovala pozornost a její pohybová grácie i mimika ji vynesly mezi nejobsazovanější herečky Evropy.

Sláva, láska a „nejkrásnější nohy Evropy“

Osudovým mužem její rané kariéry se stal režisér Karel Lamač. Ten ji údajně objevil, když ji uviděl bruslit v parku a nejdřív si všiml jejích nohou. V roce 1924 spolu natočili snímek Bílý ráj a z pražské Aničky se rázem stala mezinárodní hvězda Anny Ondra.

Jejich spolupráce i osobní vztah přerostly v dlouholeté partnerství, i když nikdy nevedly k sňatku. Lamač jí pomohl vybudovat úspěšnou produkční společnost Ondra-Lamač-Film, natočili spolu desítky filmů a patřili k nejúspěšnějším dvojicím evropské kinematografie.

Anny ale dokázala prorazit i sama – když ji v roce 1929 obsadil Alfred Hitchcock do filmů Blackmail a The Manxman, stala se českým jménem, které se objevilo v zahraniční produkci.

Láska v ringu

V roce 1930 vstoupil do jejího života muž, který ji provázel až do smrti – Max Schmeling, tehdy už slavný německý boxer. Seznámili se díky společné známé, herečce Olze Čechovové, a Anny o svém prvním setkání později řekla:

Čekala jsem hrubiána, ale přišel gentleman.

Láska byla silnější než kariéra. Vzali se v roce 1933 a ačkoli jejich manželství zůstalo bezdětné, tvořili pevný pár. Po autonehodě, při níž Anny potratila, se stáhla z filmového světa a život po boku boxerské hvězdy se stal její novou rolí.

Pod ochranou i hrozbou Třetí říše

Ve 30. letech byli Anny a Max obdivovaným párem nacistického Německa. Účastnili se společenských akcí, potkávali se s Hitlerem i Goebbelsem. Z pozice boxerského šampiona se Schmeling stal nástrojem propagandy – zvlášť po vítězství nad afroamerickým boxerem Joeem Louisem v roce 1936, které nacisté označili za důkaz „síly árijské rasy“.

Ve skutečnosti však dvojice s režimem kolaborovala méně, než se po válce tvrdilo. Max odmítal vstoupit do NSDAP, nepozdravil nacistickým pozdravem a během křišťálové noci roku 1938 s Anny odvážně ukryli dva židovské chlapce.

Po válce ho Britové krátce věznili, ale nikdy mu nebyla prokázána vina. Přesto přišli o většinu majetku a museli začínat znovu.

Nový život mezi slepicemi a norky

Z trosek války povstali s pokorou. V roce 1949 si v Hollenstedtu u Hamburku koupili statek, kde chovali norky, slepice a dokonce pěstovali tabák. Anny vstávala za úsvitu a pracovala rukama, daleko od reflektorů a slávy. Před kameru se naposledy postavila v roce 1951, když si zahrála ve filmu Schön muss man sein.

O čtrnáct let později prohlásila:

K herecké moudrosti patří vědět, kdy přestat. U ženy zvlášť.

A přestala.

Šťastný konec s Coca-Colou

Zlom přišel v roce 1957. Schmeling se setkal se starým známým Jamesem Farleym, tehdejším šéfem Coca-Coly, který ho pověřil vedením severoněmecké pobočky. Z bývalého boxera se stal úspěšný podnikatel, a manželé mohli znovu žít pohodlně.

Své jmění věnovali charitě a dětským vesničkám SOS. Anny Ondra zemřela 28. února 1987, Max ji přežil o osmnáct let. Zemřel těsně před stými narozeninami – prý s jejím portrétem na nočním stolku.

Jejich hollenstedtský dům dnes patří koncernu Coca-Cola. Možná ironie osudu, možná symbol – protože právě díky téhle značce kdysi znovu našli smysl života.

Odkaz zapomenuté hvězdy

Anny Ondra byla první českou herečkou, která dobývala Evropu, když Hollywood byl ještě daleko. Krásná, chytrá, ambiciózní – a nakonec i statečná. Její jméno dnes možná zůstává ve stínu nových hvězd, ale historie nezapomíná: byla to žena, která rozesmála Hitchcocka, okouzlila boxerského šampiona a přežila diktaturu.