Do kin přichází nejšílenější film za posledních 10 let. Diváci netuší, co si o něm myslet, přesto má hodnocení 71 %

Film překvapí nejen volbou hlavní hrdinky

Od 16. dubna 2026 běží v českých kinech rodinné drama zkřížené s jakousi zvířecí tragikomedií. Snímek maďarského režiséra a scenáristy jménem György Pálfi nese prostý název Slepice a podtitul „Už si zobák zavřít nenechá!“ Tím je v podstatě řečeno vše. Děj příběhu se odehrává v Řecku. Hrdinkou svérázného počinu je černá nosnice z velkochovu se svobodným duchem, která se jednoho dne rozhodne, že už nebude snášet vejce tam, kde se narodila.

Vyrazí do světa za štěstím, ale rychle zjistí, že za hranicemi známého prostředí číhá nebezpečí na každém krůčku její drobné nožky. Proplete se mnoha problémy, než najde vytoužený domov a lásku. Ani pak to ale nebude mít jednoduché – v těsné blízkosti pašeráckého doupěte.

Očima černé opeřené hrdinky vypráví György Pálfi příběh o touze po mateřství, o boji za svobodu zvířat a proti systému a také o závažné migrační situaci. Jeho originální drama prosycené černým humorem si dosud na Česko-Slovenské filmové databázi nasbíralo krásných 71 % a těší se obdivu diváků, jak vyplývá z recenzí. Samozřejmě ne všechny jsou nadšené.

Byl jsem připravený na emoční nálož, v kapse jsem měl pro jistotu dva kapesníčky, ale on je to nakonec docela dost jiný film. Téměř nulově dojímavý (díkybohu), černohumorný a koncepčně neskutečně čistě zvládnutý (ani si nechci domýšlet, kolik trpělivosti a pokusů museli tvůrci na mnoho momentů využít). Výborná hlavní hrdinka, od plného počtu mě dělí nepříliš prokreslená lidská linka (ačkoliv v ní na první dobrou nic nechybí k tomu, aby si člověk vyložil všechny karty).

Diváci na webu Kinoboxu jsou ve svých reakcích dokonce ještě spokojenější, soudě tedy podle toho, že zde si snímek vydobyl až 74 %. „Je to úplně jiné, než jsem čekal,“ píše např. jeden z diváků. „Nakonec díky tomu asi i lepší. Viděno na Dnech evropského filmu.“ Ať už čekáte cokoliv, je velká naděje, že výsledkem budete příjemně překvapení.

V hlavní roli se střídalo více „hereček“

Nad jedinečným snímkem se ve své recenzi zamyslel též filmový kritik Radiožurnálu Pavel Sladký, jenž o tomto zvířecím dramatu smíšeném s černou komedií prozradil nejednu zajímavost.

György Pálfi a jeho tým využili asi čtveřici nebo pětici slepic, které jsou vzájemně velmi podobné, jeden z těch nejtypičtějších druhů z velkochovů. Některá ta slepice měla spíš běžecké úkoly, některá herecké a mimické úkoly, jiná hrála mrtvou slepici a tak podobně. Slepice nemluví, mluví lidé kolem ní. Ona tak občas kdákne a různě reaguje, ale dabovaná není. Možná to zní jako velká ptákovina, když o tom tak mluvíme, ta slepičí odysea nedrží moc pohromadě, ale jednak je v jednotlivých místech nápaditá a vtipná, jednak potom zpětně po zhlédnutí filmu se vynořují různé momenty, které ukazují, že je nad čím přemýšlet…