Zítra večer nic neplánujte. Na ČT1 poběží ve 23:15 hvězdné filmové dílo. Tohle musí vidět každý aspoň jednou za život

Příběh z války, který není jen o lásce

Na první pohled působí Casablanca jako obyčejná romantika z válečné doby. Jenže už během prvních minut je jasné, že jde o něco víc. Děj se odehrává v marocké Casablance, která byla za druhé světové války přestupní stanicí pro všechny, kdo se snažili utéct před nacisty. Právě sem míří lidé z celé Evropy, aby získali víza a dostali se do Ameriky.

Rick Blaine, kterého hraje Humphrey Bogart, tu provozuje podnik, kde se schází úplně všichni, uprchlíci, podvodníci, vojáci i lidé, kteří už nemají co ztratit. Rick se tváří jako cynik, který se o nic nestará, ale ve skutečnosti jen skrývá minulost, na kterou by nejraději zapomněl.

Ta ho ale dožene ve chvíli, kdy do jeho baru vstoupí Ilsa Lund v podání Ingrid Bergman. Je to žena, kterou kdysi miloval a která zmizela bez vysvětlení. Teď stojí před ním a není sama. Doprovází ji Victor Laszlo, odbojář, který potřebuje Rickovu pomoc, aby unikl gestapu.

Najednou už nejde jen o staré city. Rick se ocitá v situaci, kdy si musí vybrat: buď dá přednost sobě, nebo pomůže člověku, který může ovlivnit osud mnoha dalších. Právě tenhle střet osobního a „většího“ dobra je důvod, proč film dodnes funguje. Není to sladká romance, ale příběh o rozhodnutí, které bolí.

Herci, kteří tomu sami moc nevěřili

Dnes si nikdo neumí Casablancu představit bez dvojice Bogart–Bergman, jenže během natáčení to tak slavně nevypadalo. Ingrid Bergman si dokonce myslela, že film nebude stát za moc. Vadilo jí hlavně to, že neměla kompletní scénář a vůbec netušila, jak příběh dopadne.

A nebyla sama. Ani Humphrey Bogart nebyl z projektu nijak nadšený. Když se s Bergmanovou před natáčením sešli, moc si nesedli. Shodli se snad jen na tom, že by z toho natáčení nejraději rychle vycouvali.

O to paradoxnější je, jak silně jejich vztah na plátně dodnes funguje. Napětí mezi nimi působí naprosto přirozeně, možná právě proto, že si k sobě ve skutečnosti hledali cestu jen těžko.

Vedle nich stojí Paul Henreid jako Victor Laszlo, muž, který představuje přesný opak Ricka. Zatímco Rick váhá a skrývá se za ironii, Laszlo je pevný a odhodlaný. Výraznou roli má i Claude Rains jako kapitán Renault, postava, která balancuje mezi oportunismem a vlastním svědomím.

Zajímavé je, že právě po úspěchu filmu se Bogartova kariéra raketově změnila. O pár let později už patřil k nejlépe placeným hercům Hollywoodu a vydělával částky, které byly na tehdejší dobu neuvěřitelné.

Natáčení plné chaosu, které dalo vzniknout legendě

Jedna z největších zajímavostí kolem Casablancy je způsob, jakým vznikala. Dnes se o ní mluví jako o dokonale vystavěném filmu, ale pravda je úplně jiná. Scénář se přepisoval během natáčení, dialogy se měnily na poslední chvíli a herci často nevěděli, co budou hrát další den.

Největší nejistota panovala kolem konce. Dlouho nebylo jasné, s kým Ilsa zůstane. I proto působí její chování někdy rozpolceně, nebyla to herecká volba, ale prostý fakt, že sama Bergmanová nevěděla, jak její příběh skončí.

Přesto, nebo možná právě proto, působí film tak živě. Dialogy, které vznikaly ve spěchu, patří dnes mezi nejslavnější v historii. V roce 2006 byl scénář dokonce označen za nejlepší všech dob.

Film, který odrážel svou dobu a přežil ji

Casablanca vznikla v době, kdy druhá světová válka ještě neskončila. Diváci tak sledovali příběh, který nebyl jen fikcí, ale odrážel realitu, kterou sami prožívali. I proto měl film silný dopad. Nešlo jen o romantiku, ale o otázky, které si tehdy kladl celý svět – co je správné, co obětovat a kde je hranice mezi osobním štěstím a odpovědností.

Po válce se ale ukázalo, že právě tahle témata mohou být problém. V některých zemích byl film upravován, části byly vystřiženy a dialogy o nacismu se měnily. Původní verze se diváci dočkali až o mnoho let později.

Dnes patří film mezi nejcennější díla kinematografie. Důkazem je i to, že původní plakáty se prodávají za částky, které sahají až ke stovkám tisíc dolarů.

Tuto klasiku by měl alespoň jednou za život vidět každý

Zahraniční kritici se shodují v tom, že síla Casablancy není v technických tricích ani velkolepé výpravě. Je v příběhu a emocích. Film stojí na jednoduché, ale silné myšlence: někdy je potřeba vzdát se toho, co chceme nejvíc. Právě tahle rovina z něj dělá nadčasové dílo. Nezáleží na době ani místě, tenhle vnitřní konflikt je pořád aktuální.

Casablanca tak není jen slavný film natočený v roce 1942 uprostřed válečné vřavy. Je to ukázka toho, jak může vzniknout něco výjimečného i ve válečném chaosu, bez jistoty a bez velkých očekávání.

Ve vysílání 4.5. ve 23:15 na ČT1.