Ulice: Správně se třást je taky umění. Herečka popsala přípravu na šílenou scénu

Ulice je hezká cesta, jak upozornit na důležité věci

Kateřina Ujfaluši má teď v nekonečné Ulici náročnou, ale důležitou dějovou linku. Její postava Žofky Duškové byla na maturitním plese omámena, když jí někdo hodil něco do pití, odvlečena na toalety a osahávána. Nyní bojuje s traumatem a zároveň se snaží s pomocí přátel vypátrat viníka.

Seriál touto cestou otevírá další z ožehavých témat, která rezonují současnou společností. Není to zdaleka poprvé, co se snaží šířit osvětu. Už jsme tu měli např. témata znásilnění, závislostí, smrtelných nemocí, náhradního mateřství, šikany na pracovišti i ve škole atd. Na postavě Žofky se aktuálně probírá drink spiking, což je mezi dnešní mládeží opravdu velký problém. Herečka o to více oceňuje, že právě ona mohla dané téma zprostředkovat. Je to pro ni obrovská zkušenost, jak uvedla v pořadu TALK!, jehož byla hostem.

Myslím, že je fajn, že právě i Ulice, která je brána jako pohodový seriál – spousta lidí si ji pustí, aby si odpočinuli –, se nezaměřuje jenom na každodenní menší problémy, al i taková velká témata. Mně hodně holek píše na Instagram, že jsou za to rády. Měla jsem tam vlastně i scénu poté, co mi někdo hodil něco do pití, že jsem měla panickou ataku. Taky mi píše spousta lidí, že jsou rádi, že se to otevírá.

Herečtí kouči pomohou i s tím, jak správně dýchat

Duševní zdraví mladých lidí je samo o sobě velkým současným tématem a podle herečky představuje závažný problém. Koneckonců denně čelíme tlaku internetu, sociálních sítí a tím i jakési nezdravé anonymitě a v podstatě lžím…

Na sociálních sítích člověk nikdy moc neví, co je realita a co ne. Řada lidí si upravuje fotky a prezentuje jenom ty nejhezčí momenty, které se jim dějí. Potom to vytváří dojem, že je vše perfektní, že ostatní mají skvělý život, postavu a pleť, ale vlastně se tam pak trošku ztrácí realita. Podle mě je teď duševní zdraví velký problém.

Dále Kateřina Ujfaluši zdůraznila, jak je ráda, že jí při natáčení tak těžkých situací pomáhají herečtí kouči. Zahrát např. panickou ataku se může jevit snadné, ale když na to dojde, člověk vlastně netuší, jak to provést správně. Jak se na nynější dějovou linku připravovala?

Já jsem se hlavně doma připravovala tím, že jsem si třeba různě hledala případy, které se staly. Dívala jsem se na rozhovory s lidmi, jimž se to stalo. Potom na natáčení jsem měla štěstí, že jsme to točili se skvělými režiséry. Třeba vyzdvihnu Péťu Chmelu, což je úžasný režisér, který mě vždycky provedl tím, jak si to představuje. Snažil se mě uvést do nějakého toho stavu a dal mi prostor být sama se sebou, dostat se do toho… Potom jsme měli na natáčení i herecké kouče. Vědí, jak k tomu přistoupit z technické stránky, v rámci dechu, třesení se.