Zapomenuté československé filmy: Skryté poklady, které čekají na své znovuobjevení

V hlubinách filmových archivů se skrývá řadu snímků, které kdysi zaujaly kritiku i diváky, ale časem se na ně téměř zapomnělo. Některé z nich se nevešly do oficiální distribuce nebo vznikly ve špatné době, jiné zastínila popularita jiných titulů. A přesto právě tyto filmy mohou i dnes oslovit svou originalitou, atmosférou a nadčasovým sdělením.

Pojďme se podívat na další porci československých děl, která by neměla zůstat zapomenuta.

Šílený kankán (1982)

Film byl zastíněný jeho populárnějším a žánrově podobným filmem Anděl s ďáblem v těle. Nicméně i tak stojí Šílený kankán za pozornost. Předlohou byl rakouský román Roberta Müllera Flibustier: Ein Kulturbild (1922), který česky nevyšel.

Pod taktovkou režiséra Jaroslava Balíka vznikl příběh zasazený do Vídně po 1. světové válce. Protagonisty příběhu jsou bývalý důstojník Krumka a jeho šmelinářský vojenský sluha Scholef, kteří se po prohrané válce dají znovu dohromady.

Obhroublý Scholef umí vydělávat, ke svým záměrům potřebuje elegantního Krumku, který se umí chovat v lepší společnosti. Skrytá sociální nevraživost mezi oběma kumpány pokračuje i v letech hospodářské krize a nastupujícího fašismu… Hlavních rolí se ujali Josef Vinklář (Scholef) a Karel Heřmánek (Krumka).

Hannel Zell, který na adaptaci novely rakouského spisovatele Roberta Müllera pracoval jako spoluscenárista, se na snímku podílel také jako režisér.

Ve filmu si také zahráli Ota Sklenčka, Jiří Dohnal, Edd Stavjanik, Hana Talpová, Zuzana Geislerová, Jan Teplý st., Valérie Zawadská a Miroslav Moravec.

Pasiáns (1969)

Televizní film z roku 1969 odráží zoufalou atmosféru po srpnové invazi vojsk, tedy době, kdy společnost ovládl totalitní režim v plné síle.

Televizní film natočil podle scénáře renomovaného autora Jiřího Hubače režisér Jan Matějovský. Autor zde rozehrál příběh šesti mužů (R. Hrušínský, J. Abrhám, L. Boháč, E. Cupák, F. Řehák a L. Mrkvička) a jedné ženy (J. Brejchová), kteří při prohlídce podzemní části starého paláce zjistí, že jsou tu uvězněni a že z tohoto místa není návratu. Dá se tu přežít, ale je pouhé přežívání život?

Tuto otázku si klade každý z nich, jen odpovědi se liší. Vedení skupiny se zmocní průvodce, který je ztělesněným typem diktátora. Postupem času se prověřují charaktery vzájemně neznámých lidí.

Bezvýchodnost situace a odevzdanost lidí se nelíbily cenzuře, a proto si televizní film musel na premiéru počkat až do roku 1990.

Natáčení probíhalo v podzemí areálu Pražského hradu.

Dům ztracených duší (1967)

Detektivní žánr si v českém filmu šedesátých let získával velkou oblibu. V té době vzniklo drama režiséra Jiřího Hanibala z roku 1967, na kterém jako scenárista spolupracoval spisovatel kriminálních a dobrodružných příběhů Pavel Hejcman.

Přitažlivost vyprávění o hledání vraha ještě umocňuje pečlivě budovaná, ponurá atmosféra. Ta působí autenticky i díky kombinaci neherců a zkušených hereckých představitelů (v čele s osvědčeným Jiřím Adamírou v roli kriminalisty Havla). Stopy zločinu vedou zpět do válečné minulosti a ke krádeži vzácných obrazů. Odhalení jednoho z viníků je však ve finále velmi překvapivé.

Psychiatrická léčebna je ve skutečnosti Želivský klášter.

Kromě Adamíry si ve snímku zahráli Miroslav Zounar, Jana Štěpánková, Alexandra Myšková, Jiřina Jirásková, Vladimír Menšík, Jan Jánský, Josef Bláha a Ota Sklenčka.