Celebrity pod lupou: Pět a více slavných rolí Miloše Kopeckého

Měl se stát pokračovatelem rodinného byznysu a po otci převzít kožešnictví. Jenže přišla válka a všechno bylo jinak. Kdyby splnil přání otce, neměli bychom ve filmovém fondu tak skvělého feldkuráta Katze (Dobrý voják Švejk), bídáka Hogofogo (Limonádový Joe aneb Koňská opera), vtipného a zároveň sarkastického doktora Štrosmajera (Nemocnice na kraji města), šéfa vodnického klanu (Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách), advokáta Lukáška (Causa Králík) nebo ředitele Čirůvku (Křtiny).

Miloš Kopecký si ze své popularity dělal legraci a tvrdil, že nic jiného by neuměl. Přestože se chlubil tím, že gymnázium opustil hned v primě, byl velice vzdělaný a kultivovaný. Miloval svou práci, hudbu a samozřejmě ženy. V jeho bouřlivém životě ho nezastavila ani maniodeprese, se kterou celý život bojoval.

Jako oblíbený seriálový doktor Štrosmajer

Byl to jeden z mála herců, kterého si diváci oblíbili v záporných rolích. Nakonec však ukázal, že umí dobře ztvárnit i kladné postavy. Ta nejznámější je samozřejmě ze seriálu Nemocnice na kraji města (1977), kde se stal miláčkem národa jako doktor Štrosmajer. Tato role byla dokonce přímo psaná Kopeckému na míru.

Režisér Dudek prozradil, že Dietl, který psal scénář, nebyl vůbec na začátku natáčení s Kopeckým spokojený a jeho herecký projev mu přišel přehnaně žoviální. Nakonec ale změnil názor, protože Kopecký se do role dostal takovým způsobem, že celé Československo nakonec smrt doktora Štrosmajera oplakalo. Oblíbené nemocniční prostředí najednou zešedlo a Štrosmajer tam prostě chyběl.

Pobavil i v kostele jako feldkurát (vojenský kněz)

Další z plejády jeho nezapomenutelných rolí byl feldkurát Katz ve zfilmovaném Švejkovi s Rudolfem Hrušínským z roku 1956.

Kritici v té době nešetřili chválou. Malá, ale nezapomenutelná role, kdy dokázal bravurně zahrát opilce, patří k tomu nejzábavnějšímu, co film nabízí.

Zloduchem ve filmové klasice

Zřejmě jeden z jeho nejslavnějších zlosynů byl Horác alias Hogofogo z filmu Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964). Režisér Oldřich Lipský jednou uvedl, že mu Kopecký dlouho vyčítal, že z něj udělal „puncovaného padoucha“ hledaného policií pěti států.

Velký mstitel v bláznivé komedii se zvláštní květinou

Stejně skvěle zahrál i barona von Kratzmara v komedii Adéla ještě nevečeřela (1977), který žil touhou pomstít se profesoru Bočkovi za to, že ho nechal propadnout.

Karel Zeman z něj udělal profesionálního lháře

Pamětníci si vybaví Miloše Kopeckého v titulní roli světáka a sedmilháře ve filmu Baron Prášil (1961). Film byl plný triků a sám herec vzpomínal na zvláštní natáčení, kdy vůbec netušil, jak bude výsledný záběr vypadat.

I zde, stejně jako ve všech rolích, dokázal Kopecký uplatnit výřečnost a vemlouvavost.

Se ženami to uměl nejen před kamerou

Jak ve svých rolích, tak v životě byl velkým milovníkem a svůdníkem. Ženy zkrátka nedokázaly jeho soustředěné palbě lichotek odolat. Bylo běžné, že se za ním na ulici ohlížely, a často nezůstalo jen u toho.

Do rolí milovníků ve filmu musel dozrát a ty nejlepší svůdníky předvedl až ve zralém věku, například coby Jan Lucemburský v komedii Slasti otce vlasti (1969) nebo jako Petr Vok v komedii Svatby pana Voka (1970). Tuto komedii si nenechalo v kinech ujít 1,8 milionů diváků. Zvláštní bylo, že přesto pokračování odmítl natočit a ve filmu Pan Vok odchází ho nahradil Martin Růžek. Možná se mu nechtělo vracet do role, kterou už jednou ztvárnil.

Podobně to měl i s komedií Zítra to roztočíme, drahoušku…! (1976), kde hrál Nováka a do kina přilákal 1,6 milionů diváků. Pokračování v komedii Co je doma, to se počítá, pánové… (1980) ho vystřídal Jiří Sovák.  

Miloše Kopeckého si budeme pamatovat i jako neúnavného baviče, který si dokázal dělat i legraci sám ze sebe, o čemž svědčí i jeden z jeho výroků:

Měl jsem svého času dost dlouhé fintilské období, takže obleků a motýlků mám hodně. Motýlka mám radši než kravatu. Motýlka si nepozvracíte.