Ano, šéfe!: Padesát jídel, jedna chuť. Zdeněk Pohlreich a jeho nejnovější kuchařský očistec

Ano, šéfe!: Padesát jídel, jedna chuť. Zdeněk Pohlreich a jeho nejnovější kuchařský očistec

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře
Letovský statek se kvůli stavbě dálnice ocitl mimo hlavní tah na Strakonice. Provozovatel se začal obávat, že si lidé nenajdou pár minut, aby si „zajeli“. Billboardy nepřicházely v úvahu a tak zbylo jediné: vybudovat si tak dobrou pověst, aby lidé z té dálnice přece jen sjeli a za dobré jídlo si rádi zaplatili.
Obsah článku
  1. Zdeněk Pohlreich míří na jih
  2. Když podnik živí dělníci a menu praská ve švech
  3. Šéfova sprcha a kuchyň pod palbou
  4. Tvrdá slova a tvrdá pravda
  5. Zátěžový test, chaos i naděje
  6. Šéfova poslední rada

Zdeněk Pohlreich míří na jih

Právě způsob, jak „hospodu u cesty“ vylepšit, si vzal ve své další misi na starost Zdeněk Pohlreich. Vyhlášená zájezdní hospoda, kam chodily stovky lidí, najednou zela prázdnotou… Co s tím, a hlavně, co podávat, aby se těm, kdo si zajedou, takové prodloužení cesty vyplatilo? Provozovatel přiznal, že v současné době jeho podnik drží nad vodou dělníci ze staveb a musí držet ceny dole. I dvacetikoruna navíc by mu hosty odradila a zajeli by jinam.

Když podnik živí dělníci a menu praská ve švech

Provozovatelka restaurace, Jana Lukšanová, vysvětluje:

Do pořadu nás přihlásil Ludvík, můj partner. Nejdřív jsem si myslela, že se zbláznil, ale asi ne.

Ludvík Friebel dodává:

Od covidu se v gastronomii situace velmi změnila, zhoršila. Vedla kolem nás silnice, teď se tu staví dálnice. Takže v poledne sem chodí dělníci na oběd, večer nezastaví nikdo.

Na menu je minimálně padesát věcí, z toho osm různých řízků. To je hodně,

komentuje Zdeněk.

Co si objedná?

Tady mají všechno, ale statkářsky to nevypadá vůbec. Jen ta židle pamatuje, když se tu jezdilo s formanskými povozy.

Šéfova sprcha a kuchyň pod palbou

V kuchyni mají ze Zdeňkovy objednávky radost.

Jsou to oblíbené věci,

říkají. Jenže Zdeněk brzy zjistí, že všechna jídla chutnají stejně a vypadají podobně.

Je to všechno hrozně upražené. A všechno chutná stejně… Proč by měl někdo motat cop z vepřové panenky?

A když přijde na maso s ananasem, neodpustí si ironii:

Abychom byli opravdu Jihočeši, mělo by se to jmenovat Hawaii.

V kuchyni shrne své dojmy:

Všechno má podobnou chuť, chtělo by to pestřejší. Všimli jste si vůbec, že je venku napsáno, že je to jihočeská restaurace? Tak proč tortilla?

Tvrdá slova a tvrdá pravda

Ludvíku, to je ostuda nechat se živit od ženy,

poznamená Zdeněk po rozhovoru s provozovateli. Hospoda sice vydělá na základní provoz, ale dál už nic.

S tou hospodou jste tak zestárli, že nevnímáte, co se děje kolem vás. Cenová politika je hrozná, ale jestli tu chcete mít perspektivu, musíte se zamyslet, jestli hosté odsud odcházejí s chutí se vrátit. Vy tu máte napsáno, že jste jihočeský restaurant, ale velké h@@@o. Zachránit vás může jediná věc – dobré jídlo.

Zátěžový test, chaos i naděje

Zdeněk se vydává na kontrolu kuchyně. Lednice jsou v pořádku, ale kvalita pokulhává.

Jsou mizerné přípravy. Okolo sebe musíš mít pořádek. Mrdník ti hlavu zacpe a jsi v p@@eli,

nebere si servítky. Doporučí majitelům, aby dali zázemí do pořádku a zjednodušili menu. Hosté mezitím hodnotí:

Dá se to,

 říkají, což Zdeněk považuje za nejhorší verdikt.

Veganská tortilla se taky nesetkala s úspěchem,

glosuje s úsměvem.

Šéfova poslední rada

Já vám pomůžu, i kdybyste nechtěli,

usmívá se Zdeněk a bere tým na návštěvu do restaurace U Jiskrů, kde všechno funguje. Ukazuje jim, že jídla musí být jednoduchá jako žebřík — jasná, srozumitelná a chutná.
Jak to nakonec s touhle hospodou dopadne? To se ukáže v závěrečném díle nové série.

Reakce k článku

Podělte se o svou reakci
Komentáře