Otto Wichterle mohl být jedním z nejbohatších Čechů historie. Místo toho celý život bojoval s režimem

Když se řekne světový vynález, většina lidí si představí špičkově vybavenou laboratoř, tým vědců a milionové investice. Jenže jeden z nejvýznamnějších objevů 20. století vznikl úplně jinak. V obyčejném domě, doslova na koleně, za pomoci legendární české stavebnice Merkur, dynama z jízdního kola a motorku z gramofonu.

Právě tam začal psát svůj příběh muž, který umožnil milionům lidí po celém světě odložit brýle. Otto Wichterle. Chemik, vizionář a jeden z největších českých vědců všech dob. Jeho život ale zdaleka nepřipomínal pohádku o geniálním vynálezci. Spíš šlo o nekonečný boj s politikou, závistí, byrokracií a lidmi, kteří nedokázali pochopit, jak výjimečný talent mají před sebou.

Narodil se do bohatství, ale život jednoduchý neměl

Na první pohled se zdálo, že má Otto Wichterle ideální start do života. Narodil se 27. října 1913 v Prostějově jako nejmladší syn spolumajitele slavné strojírenské společnosti Wikov, která patřila k největším výrobcům zemědělských strojů v tehdejším Československu. Rodina byla zámožná, vzdělaná a společensky významná.

Jenže už v šesti letech přišla událost, která mohla všechno změnit. Malý Otto se málem utopil v jímce s močůvkou a prodělal těžký šok. Několik let se léčil doma a do školy nastoupil až později. Přesto své vrstevníky rychle dohnal. Po přezkoušení rovnou nastoupil do páté třídy a už v devíti letech byl přijat na prostějovské gymnázium.

Zpočátku to neměl snadné. Byl nejmladší, nejmenší a rodiče mu příliš nedovolovali kamarádit se s dětmi z ulice. Většinu času proto trávil s knihami. Později se zamiloval do tenisu, který ho provázel téměř celý život.

O chemii rozhodla jediná věta kamaráda

Původně chtěl studovat strojírenství. Matematika i technika ho fascinovaly a připravoval se na přijímací zkoušky. Pak ale přišel rozhovor s kamarádem, který mu řekl, že chemie nabízí mnohem větší prostor pro vlastní nápady a experimenty. Stačila jediná rada a Wichterle změnil životní směr.

Na Vysoké škole chemicko-technologického inženýrství doslova zářil. Doktorát získal s přehledem a publikoval hned několik odborných prací, přestože k jeho obhájení by mu stačila jediná. Profesor Emil Votoček v něm okamžitě rozpoznal mimořádný talent a nabídl mu akademickou dráhu.

Silon vznikl dřív, než o něm svět vůbec věděl

Po uzavření vysokých škol nacisty odešel do Baťových laboratoří ve Zlíně. Právě tam začal pracovat na syntetických vláknech. Výsledkem byl objev materiálu, který dnes známe jako silon.

První punčochy a ponožky byly hotové už během války. Protože ale šlo o strategicky významný materiál, Němci o jeho existenci nesměli vědět. Výzkum proto probíhal v naprostém utajení. Ani to Wichterleho neuchránilo před zatčením gestapem. Několik měsíců strávil ve vězení a jen díky svým odborným kontaktům z řad německých vědců neskončil v koncentračním táboře.

Nápad přišel úplnou náhodou ve vlaku

Některé převratné objevy vzniknou po letech plánování. Kontaktní čočky se zrodily během obyčejné cesty vlakem.

Byl rok 1952 a Wichterle četl odborný článek o náhradách lidského oka. Napadlo ho, že místo kovových implantátů by bylo možné využít měkkou průhlednou umělou hmotu, která by byla lidskému oku mnohem bližší.

To byla chvíle, která změnila dějiny oční optiky.

Začal hledat materiál, který by byl měkký, pružný, průhledný a zároveň bezpečný pro lidské oko. Šlo o úkol, který tehdy mnozí považovali za téměř neřešitelný.

Režim jeho práci téměř pohřbil

Zatímco svět oceňoval jeho výsledky, doma mu komunistický režim připravoval jednu překážku za druhou. Po nástupu stranických kádrů do vedení vysokých škol začaly konflikty. V roce 1958 byl během politických čistek z fakulty propuštěn a jeho dosavadní výzkum byl prakticky zastaven. Méně odhodlaného člověka by to možná zlomilo. Otto Wichterle ale začal znovu.

Útočiště našel v nově vznikajícím Ústavu makromolekulární chemie Československé akademie věd, kde pokračoval ve svých pokusech. Jenže ani tam neměl vyhráno. Ministerstvo zdravotnictví jeho výzkum zastavilo s tím, že výroba kontaktních čoček nepřinese dostatečný ekonomický efekt!

Jak moc se tehdy úředníci mýlili, ukázala až budoucnost.

Merkur, dynamo a motorek z gramofonu

Právě tato kapitola se zapsala do dějin české vědy. Protože neměl k dispozici potřebné přístroje, rozhodl se je jednoduše postavit. Použil dětskou kovovou stavebnici Merkur, dynamo z jízdního kola a později motorek z gramofonu. Na tomto improvizovaném zařízení se mu podařilo vyrobit první dokonale tvarované měkké kontaktní čočky.

Fotografie tohoto podomácku vyrobeného přístroje dnes patří k nejslavnějším snímkům české vědy.

Je až neuvěřitelné, že právě z takto jednoduchého zařízení vznikl vynález, který dnes používají stovky milionů lidí po celém světě.

Američané rychle pochopili, co drží v rukou

Jakmile se ukázalo, že měkké kontaktní čočky fungují, začal o ně mít zájem celý svět. V roce 1965 byla podepsána licenční smlouva s americkou společností National Patent Development Corporation. O rok později se do projektu zapojila firma Bausch & Lomb.

Když americké úřady v roce 1971 povolily prodej Wichterlových čoček, hodnota společnosti během jediného dne vzrostla o přibližně 250 milionů dolarů. Bylo jasné, že se zrodil jeden z nejvýnosnějších medicínských vynálezů století.

Místo miliard přišly soudy

Právě tehdy začal další boj. V USA se rozběhly soudní spory o patenty. Americké firmy se snažily Wichterlovy objevy obejít nebo zpochybnit. Ještě horší ale bylo, co se odehrálo doma.

Československé úřady se v roce 1977 vzdaly licenčních práv za zlomek jejich skutečné hodnoty. Odhaduje se, že stát tím přišel přibližně o jednu miliardu dolarů.

Zatímco americké společnosti vydělávaly desítky milionů dolarů, samotný autor převratného vynálezu z něj prakticky nezbohatl. Je to jeden z největších promarněných obchodních příběhů české historie.

Konečně přišlo uznání

Teprve po sametové revoluci mohl Otto Wichterle získat uznání, které si dávno zasloužil. Stal se prvním prezidentem Československé akademie věd po roce 1989, obdržel čestné doktoráty významných světových univerzit a konečně i Univerzity Karlovy.

Po jeho práci dnes zůstalo více než 150 patentů, desítky vědeckých publikací a především vynález, který změnil každodenní život lidí na všech kontinentech.

Odkaz, který vidíme každý den

Odhaduje se, že kontaktní čočky dnes nosí více než 170 milionů lidí po celém světě. Málokdo z nich si ale uvědomuje, že jejich příběh začal v Československu díky muži, který si laboratoř postavil z dětské stavebnice.

Otto Wichterle zemřel 18. srpna 1998 ve své vile ve Stražisku. Do posledních let sledoval vývoj svého oboru, radil mladším kolegům, pečoval o zahradu a rád si zahrál tenis.

Nikdy se nestal miliardářem. Přesto zanechal lidstvu něco mnohem cennějšího než peníze – možnost vidět svět ostřeji. Právem patří mezi největší české osobnosti 20. století. Jeho jméno dnes znají vědci po celém světě. Bylo by hezké, kdybychom si ho stejně dobře pamatovali i my.