Měla andělskou tvář, ale režiséři se před ní třásli hrůzou. Krásná Lída Baarová byla postrachem filmového světa

Krása a věčná sláva, ale i temná kontroverze

Když zazní jméno Ludmila Babková, pravděpodobně to nikomu nic neřekne. Nezní to jako jméno ženy, jež se proslavila talentem před kamerou a nesmírnou krásou. Však si také říkala Lída Baarová a to už má nějaký šmrnc! Narodila se v poněkud nešťastném období, a sice v září 1914. Umělecké vlohy jistě zdědila po matce, jež byla operní pěvkyní.

První větší filmový úspěch jí přinesla role Viktorky v komedii Kariéra Pavla Čamrdy (1931) a hned poté si změnila jméno a vykročila po cestě k nehynoucí popularitě. V oněch 30. letech zazářila v řadě úspěšných snímků, včetně komedií Lelíček ve službách Sherlocka Holmese (1932), Madla z cihelny (1933), Pokušení paní Antonie (1934), dramatu Barkarola (1935) a dalších. Za dvojroli komtesy Blanky a filozofky Vlasty ve filmu Dívka v modrém z roku 1939 dokonce získala o rok později Národní cenu.

Nehrála ale pouze v Čechách, její hvězda zasvítila také v sousedním Německu. Coby opěvovaná a mezinárodně známá osobnost pak dostala nabídku k natáčení v samotném Hollywoodu, kterou odmítla. Sama to pokládala za největší životní chybu, dopustila se ale jedné ještě závažnější, dokonce o rok dříve. Seznámila se s Josefem Goebbelsem, říšským ministrem propagandy a osvěty.

Slibný začátek, zoufalý konec

Stalo se tak během konání berlínské olympiády roku 1936. Navázala s ním milostný poměr, na což si posléze stěžovala Goebbelsova manželka přímo Adolfu Hitlerovi, a tak bylo Baarové zakázáno veřejně vystupovat a účinkovat ve filmech. Ačkoli na svou lásku doplácela i tím, že byla sledována gestapem, nemohla si pomoct – skutečně toho nacistu milovala.

Za okupace se do českých filmů vrátila a později, v letech 1942 až 1944, vytvořila mnoho rolí v Itálii. Konec války očekávala s napětím a společně s rodinou pražských Němců uprchla do Bavorska, dostala se však do amerického zajetí. Po několika výsleších byla zavřena na čtrnáct dní do věznice ve Stadlheimu a na týden ještě do ústavu pro choromyslné v Mnichově, odkud byla 23. září 1945 převezena zpět do Československa. Tam ji uvěznili na Pankráci, byla obviněna z velezrady.

Třebaže ji na Vánoce roku 1946 propustili a její soudní případ byl definitivně uzavřen dva roky nato, byla navždy vyčleněna z řad československých umělců. Provdala se za Jana Kopeckého a procestovala s ním svět. V Itálii navázala na předchozí kariéru, významným se pro ni stalo hlavně drama Darmošlapové (1953) Federica Felliniho. Rozvedla se a znovu vdala, navštívila i Prahu, když ale 27. října 2000 zemřela ve věku 86 let, byla opuštěná, zahořklá a zbavená svéprávnosti. Ale zapomenutá? Diváky nikdy.