Miloval Obermaierovou a ona mu zlomila srdce. Ostatní o herci s podmanivým hlasem mluvili jako o proutníkovi

Herectví mu vybral otec

Michal Pavlata nepatřil k těm nejznámějším hercům, ale přesto o něm kolegové mluvili jako o velice dobrém herci. Bolek Polívka o něm prohlásil, že to byl jeden z nejlepších neznámých herců, které znal. Podle partnerky byl stále mladý duchem.

Pavlata se narodil v červenci 1945 v malé vesničce Kvasice u Kroměříže do rodiny úředníka. Nakonec se ale rodina odstěhovala do severních Čech, a tak vyrůstal na venkově poblíž Jablonce nad Nisou. S herectvím to bylo v rodině trochu komplikované. Pavlata o herectví nestál, ale byl to sen jeho otce, který se rozhodl, že alespoň syn bude profesionální herec, když se to nepovedlo jemu. Malý Pavlata tak recitoval a už jako dítě vystupoval v Severočeském kabaretu. Studium na DAMU bylo dlouho plánované.

Nakonec se sám přesvědčil, že otec pro něj zvolil dobrou cestu. Už během studia o něj byl zájem a začal účinkovat v Hudebním divadle Karlín a v Činoherním klubu. Ve filmu mu dal první šanci Martin Frič, když ho obsadil do dramatu Lidé z maringotek podle slavného románu Eduarda Basse. Studium zakončil absolventským představením Milenci z kiosku.

V padesátých letech se jeho kariéra otřásla v základech. Jeho otec emigroval do Švýcarska a jak bylo zvykem, příbuzní to schytali za něj.

Velká láska s Jaroslavou Obermaierovou

S představitelkou Vilmy Niklové z Ulice se seznámil ještě na škole a bezhlavě se do ní zamiloval. Když jí po mnoha letech odpustil nevěru, stali se z nich přátelé. Nakonec uznal, že byla krásná a měl počítat s tím, že kolem ní budou muži kroužit.

Jeho dlouholetou partnerkou se stala Eva Svobodová, se kterou žil čtyřicet let. Žádné děti ze vztahu nevzešly.

Král dabingu

Dobře rozjetá kariéra byla zbrzděna otcovou emigrací, a Pavlata tak dostával většinou jen vedlejší epizodní role. Až koncem sedmdesátých let dostal hodně příležitostí v televizních inscenacích a seriálech. V té době také začal rozjíždět kariéru v dabingu. Právě tato práce ho slušně živila po roce 1989, kdy se k nám hrnula zahraniční tvorba. Jeho dabingové role se počítají na tisíce, a proto lidé jeho hlas dobře znají, aniž by si uvědomovali odkud. Příjemný hlas mu pomohl i k práci v rozhlase a v letech 1999 až 2006 byl členem Rady Českého rozhlasu. Pro rozhlas psal také scénáře k pořadům o populární hudbě, s níž přišel do styku už na vojně, když občas tvořil texty pro Rangers.

Boj s rakovinou podruhé nezvládl

O své nemoci s nikým nemluvil a začalo se o ní šeptat až v době, kdy mu zdravotní stav nedovoloval účast na společenských akcích. Nakonec kvůli další zdravotní komplikaci, chronické obstrukční plicní nemoci, přišel o svůj hlas. Tím skončila jeho práce herce a dabéra.

Rakovina nad ním zvítězila 21. ledna 2017.

Poznal jsem ho na DAMU, když u okna kouřil. Ve tváři měl takový ironický úšklebek, který znamenal: mám tě rád, ale i polib mi prdel. Učebnou zaznělo nazdar a po dlouhé době jsem objevil slovo chlap. Chlap to byl obrovský. Zvláště před ženskými jsem měl pocit, že vyrostl o půl metru,

prohlásil o něm při posledním rozloučení jeho bývalý student Tomáš Klus.