Nový televizní film Smetana bude o hudbě, lásce a lidskosti

Spolu se skladatelem budou ve filmu dvě hlavní ženské postavy. Bettyna Smetanová (Sarah Haváčová) byla manželkou, která ovšem nebyla pro Smetanu tou pravou můzou. Tu našel v mladičké spisovatelce a libretistce Elišce Krásnohorské (Denisa Barešová).  

Film zachycuje zhruba patnáctileté období od roku 1868, kdy bylo rozhodnuto o položení základního kamene Národního divadla, do roku 1883, kdy bylo divadlo po požáru znovu slavnostně otevřeno operou Libuše. Smetanu provázela touha prosadit se jako skladatel světové úrovně, ale také si chtěl udržet své dirigentské místo a důstojné postavení ve společnosti, často závistivé a úzkoprsé.

Podle slov kreativního producenta Jana Lekeše film představí Smetanu jako člověka, který ve svém oboru zcela neoddiskutovatelně převyšuje své současníky. Díky tomu musí bojovat nejen proti závisti okolí, ale i proti vlastnímu pocitu výlučnosti. A také jako člověka donuceného vyrovnat se s postupnou ztrátou sluchu, což v případě skladatele a dirigenta znamená fatální existenciální ohrožení. Je téměř neuvěřitelné, že celých deset let před svou smrtí zvládl jako hluchý člověk vytvořit svá vrcholná díla, aniž by je slyšel.

Příběh bude také o dvou ženách, které stály po jeho boku a bez kterých by situaci zřejmě nezvládl. S manželkou Betty měl velmi bouřlivý vztah a o nadstandardním přátelství s Eliškou Krásnohorskou lze trochu spekulovat. K tomu se vyjádřil režisér Marek Najbrt:

Její vztah se Smetanou je předmětem určitých dohadů. Faktem je, že Eliška pro něj napsala několik operních libret. Byli celoživotními přáteli a spolutvůrci, jejich spojení bylo intenzivní, hodně si psali, ale Eliška korespondenci později zničila. V pozůstalosti Bedřicha Smetany tak zůstalo jen několik dopisů. Vlastně úplně přesně nevíme, kam až ten vztah dospěl. Scenárista Martin Šafránek do tohoto prostoru umístil svou vlastní představu. Takže náš film de facto řeší klasický vztahový trojúhelník mezi Betty Smetanovou, Eliškou Krásnohorskou a Bedřichem Smetanou, ve kterém nejde jen o lásku, ale také o disharmonické manželství a intimitu společné tvorby.

Bedřicha Smetanu ztvárnil Václav Neužil a maskéři odvedli poctivý kus práce, protože je k nepoznání.

TŘI OTÁZKY PRO VÁCLAVA NEUŽILA

Hudební génius, velikán, jedna z největších osobností naší kultury. Jaký bude váš Bedřich Smetana?

Musím podotknout, že když člověk dostane za úkol ztvárnit tak výraznou osobnost, mně se to před kamerou stalo už podruhé, a má ji ve své hlavě vyobrazenou jako modlu, idol, bustu, tak se trošku bojí. Převládne tam takový přirozený ostych, jak k takovým velikánům přistupovat. Ta cesta je vždy taková, že je třeba se na tu velikost a znělost onoho jména vykašlat a najít tam toho obyčejného chlapa. To mě na tom baví. Hledat, kdo Bedřich Smetana opravdu byl. Co měl rád k jídlu, jak se choval, jaké měl starosti, problémy, strachy, úzkosti. Režisér Marek Najbrt je v tomto ohledu perfektní, protože jemu o tu lidskost jde také.

Takže jaké je to vaše poznání?

Bedřich Smetana měl podle mě něžnou duši a byl velmi citlivý člověk, možná byl dokonce až přecitlivělý. Byl s hudbou spojený asi od šesti let, kdy začal hrát na klavír. Zároveň byl vášnivý, často se v mládí velmi hluboce a divoce zamilovával, a proto si myslím, že takovému člověku se pak lehce stane, že je v nějakém směru asi empatičtější než ostatní. Ztráta sluchu ho pak může od vnějšího světa snadno izolovat, ale když neslyšíte, můžete – nebo možná musíte – si utvořit svůj vnitřní svět. V něm se pohybujete jenom vy a vlastně žijete něco, co nemůžete s nikým sdílet, protože nikdo nemá stejnou zkušenost. Ambivalence té samoty je možná i devízou, kterou si v té situaci Bedřich našel, protože on v oné hluchotě složil ta největší ze svých děl: Mou vlast, Hubičku, Tajemství. Zachytit tu ambivalenci bylo rozhodně velkou výzvou.

Jaká byla vaše příprava na roli Bedřicha Smetany?

Nutná a lákavá, když hrajete slavného skladatele. Před natáčením jsem bral hodiny klavíru, ale když jsem byl malý, učil jsem se hrát asi deset let, což bylo pro tuto roli skvělé. Minimálně se tedy u klavíru umím hýbat a zvládl jsem i Jiřinkovou polku, kterou máme v jedné scéně, protože na tuto úroveň jsem byl schopný se výkonnostně dostat. Ostatní skladby za mě hraje hand double Stanislav Gallin. Byl jsem i na hodinách dirigování, setkával jsem se s Janem Chalupeckým, který mě zasvětil do dirigentského světa. Dále jsem absolvoval ještě taneční výcvik s Markem Zelinkou, se kterým jsem musel pilovat polku, protože se ve filmu vyskytne velká taneční scéna. Z tohoto pohledu je to vícero věcí, které do sebe musí zapadnout. Je dobré se z toho nesesypat a jít postupně schod za schodem. Tato příprava je důležitá, protože jde o technické věci, které vám potom nepodráží nohy, když se musíte soustředit na herecký výkon na place.

Film je v podzimním vysílání České televize.