Diskuze

Film představí Bedřicha Smetanu nejen jako hudebního génia, ale i jako člověka, který se potýkal se ztrátou sluchu, touhou po prosazení a složitými vztahy. Zaměří se na jeho lidskou stránku, vášně a boje proti závisti okolí, a také na jeho schopnost tvořit i po ohluchnutí.

Film zachycuje zhruba patnáctileté období od roku 1868, kdy bylo rozhodnuto o položení základního kamene Národního divadla, do jeho znovuotevření operou Libuše v roce 1883. Ukazuje Smetanovu snahu prosadit se jako skladatel světové úrovně a udržet si postavení ve společnosti.

Klíčovými ženskými postava jsou Smetanova manželka Bettyna Smetanová a spisovatelka Eliška Krásnohorská. Film řeší vztahový trojúhelník, kde Betty nebyla tou pravou múzou, zatímco s Eliškou, autorkou libret, byl Smetana celoživotním přítelem a spolutvůrcem s intenzivním, byť spekulativním, spojením.

Film ukáže Smetanu jako člověka donuceného vyrovnat se s postupnou ztrátou sluchu, což pro něj jako skladatele znamenalo fatální existenciální ohrožení. Zdůrazní, že i jako hluchý dokázal v posledních deseti letech života složit svá vrcholná díla, jako Mou vlast, Hubičku a Tajemství.

Václav Neužil se na roli připravoval hodinami klavíru, dirigování a tanečním výcvikem. Jeho cílem bylo najít v Smetanovi "obyčejného chlapa" s něžnou duší, vášněmi a starostmi, namísto pouhého zobrazení modly.