Nový kriminální seriál o nejhorších zločincích sbírá uznání ze všech stran

Postavu hlavního vyšetřovatele ztvárnil trochu nezvykle Petr Lněnička, kterého v hlavních rolích moc často nevídáme. Společnost mu dělá Petr Uhlík, Sarah Hlaváčová, Adam Mišík a Václav Neužil.

Legendární Jiří Markovič patřil v oboru mezi nejlepší specialisty a učil se od něj i bývalý šéf pražské mordparty Josef Mareš, který je spoluautorem scénářů televizních seriálů Případy 1. oddělení, Devadesátky a Docent.

Markovič pracoval u policie od roku 1964 a v roce 1977 se přesunul na odbor vyšetřování hlavního města Prahy. Jeho práce je spojena s objasněním řady známých kriminálních případů, ke kterým patří i dopadení a usvědčení Ladislava Hojera. Ten od roku 1987 během tří let znásilnil a zabil pět žen. Tvrdil, že mu šlo o pohlavní styk, ale bál se, že by ho ženy mohly usvědčit. Vyšetřovatele šokoval tím, že jim popsal, jak jedné z žen odřízl intimní partie a uvařil si je ve slané vodě a snědl s hořčicí a křenem. Za své činy byl několikanásobný vrah odsouzen k trestu smrti, který byl vykonán v roce 1986 v pankrácké věznici.

Metoda Markoviče byla založená na specifickém přístupu k vyšetřovaným delikventům. Choval se k nim tak klidně a otevřeně, že v nich vzbudil pocit jistoty. Oni se mu tak následně svěřili se svými hrůznými činy. Nepovyšoval se nad ně a choval se k nim tak lidsky, že mu často řekli i více informací než svému advokátovi.

Markovič usvědčil také mladého Jiřího Straku, který byl známý jako spartakiádní vrah a na jeho stole skončil i spis sexuálního devianta Antonína Vorla, který svým brutálním řáděním inspiroval i autora mnoha seriálových scénářů Jaroslava Dietla, který o jeho vraždě starší ženy napsal epizodu k seriálu Malý pitaval z velkého města.

Když odcházel Markovič jako vedoucí pražské mordparty v roce 1999 do penze, měl na svém kontě řadu pracovních úspěchů. Celkem osm polapených vrahů bylo odsouzeno k trestu smrti a desítky dalších skončili na dlouhé roky za mřížemi. O svých zkušenostech napsal i dvě knihy.

Herec Petr Lněnička si roli užil a velice rychle si na svou postavu zvykl. Největší problém mu způsobily obarvené vlasy, které si uchoval ještě dlouho po natáčení. Nemohl si na tu změnu zvyknout.

Hodně se mu líbilo, že měl možnost nahlédnout do policejních spisů a dozvědět se o postavě, která byla předlohou pro roli, ještě něco dalšího. Navíc, jak herec uvedl, Markovič měl v sobě něco výjimečného, co ani nejde popsat. Přestože se seriál jmenuje Metoda Markovič, není to skutečná metoda. Je to právě to „něco“, co v sobě kriminalista měl. Ať to věděl, nebo ne, dokázal to ve své práci hodně dobře používat. Jeho vlídnost při vyšetřování nebyla obyčejná a měl v sobě něco, co zločince motivovalo k tomu, že se mu dokázali úplně otevřít.

Petr Lněnička také vyzdvihl práci svého hereckého kolegy Petra Uhlíka, který to měl podle něj o hodně těžší, protože hrál Ladislava Hojera – recidivistu, zločince a vraha. A takové role nejsou vůbec snadné a herec se z nich potom chvíli dostává. Uhlíkovi to prý šlo dobře, na rozdíl od Lněničky, který o tématu ještě dlouho přemýšlel, a tak hodně chodil na výšlapy, aby si pročistil hlavu a zároveň se zbavil i deseti kil, které kvůli roli musel nabrat.