Nejdrsnější věznice světa JAR: Věznice Brandvlei, kde jde vězňům o život, pokud nejsou členy Číselných gangů

Tato země a její vězeňský systém vám budou možná povědomé díky jednomu bývalému českému podnikateli, který teď zažívá jihoafrickou vězeňskou pohostinnost na vlastní kůži. Bohužel se nenachází ve věznici, kam se vydal na dobrodružný pobyt Raphael a jeho štáb.

Kapské Město

Země je v mnoha oblastech zaostalá a chudoba je velkým problémem. V Kapském Městě se to jen hemží nebezpečnými gangy, které si denně vyžádají smrt několika lidí. V městské části zvané Planina žije přes 100 tisíc členů gangů, kteří donekonečna bojují o nadvládu nad územím.

Věznice Brandvlei

Většina zločinců z města a okolí končí ve věznici Brandvlei. Tam je opět základem vězeňského společenství příslušnost ke gangu. Říkají si Číselné gangy a svá šťastná čísla mají vězni vytetovaná na těle, aby bylo hned jasné, kdo je bratr a kdo nepřítel. Místo toho, aby se vězni pocházející z chudých poměru něco ve věznici naučili, na čem by mohli stavět v případě, že se jednou dostanou na svobodu, tak napadají jiné vězně a dozorce a trest si tak zvedají. Toto nápravné zařízení nikoho nenapravuje. Dozorci gangy neřeší. Moc dobře vědí, že pro napadení nožem nemusí chodit daleko, a tak si drží od nejtěžších zločinců odstup.

I Raphael se bál

Raphael se sice evidentně do nejstřeženějšího oddělení bál, ale přesto tam šel. Navzdory přítomnosti kamery hned přišel o boty a musel navíc jako vězeň bez gangu vyprat všem spolubydlícím v cele prádlo. Je jasné, že se tam nechtěl dlouho zdržet. V této části věznice chodí vězni ven na půl hodiny. Zbytek života tráví zavření v celách a někteří už vědí, že se z vězení nedostanou.

Přitom alespoň přechod na lepší oddělení s menší ostrahou možný je, ale pouze u vězňů, kteří projeví snahu a dobrou vůli. Spolubydlící Raphaela k nim ale rozhodně nepatří. Jejich jedinou starostí je získat si lepší postavení ve vězeňském gangu. To jde většinou jen prolitím krve, nejlépe dozorce.  Kdo by se mohl divit, že je dozorci nechávají zavřené 23,5 hodiny pod zámkem. Jeden z nich to schytal nožem, jen když šel kolem mříží cely. Údajně tento vězeňský odpor „proti všem“ vznikl za dob apartheidu, ale vězňům nějak nedošlo, že dozorci, kteří je nyní hlídají, pocházejí ze stejně drsných podmínek, ve kterých vyrostli oni. Ale když jde o to povýšení, které tolik znamená, když doživotně dřepíte v cele s šesti podobně vyspělými jedinci, tak tradice se prostě musí dodržovat!

V oddělení se střední ostrahou

Raphael vlastně tentokrát ani neposbíral žádné poznatky o lidských osudech. Všichni totiž vraždí proto, že se to tak prostě dělá. Pro diváka je to směšné, ale ve skutečnosti je to smutná realita. Další cesta vedla do oddělení se středním dozorem, kam se náš průvodce s radostí přesunul.

V tomto oddělení už je život snesitelnější. 80 % vězňů jezdí pracovat na vězeňskou farmu o rozloze 6000 hektarů, která zásobuje věznici jídlem. V přeplněné cele je sice 48 vězňů, ale pobyt venku je možný celý den. Na dvoře se Raphael seznámil s vězněm, který ho upoutal poněkud civilizovanějším zjevem a chováním. Ten už přežil ve věznici 7 let, aniž by byl členem gangu. Za své malé vítězství ale draze platí. Tedy jak upřesnil, platí si za ochranu. Pocházejí z vyšších vrstev, a tak má finanční zdroje. Díky nim může dělat větší nákupy a zbožím uplácí výše postavené členy gangu, aby měl klid. Kdo nemá svůj gang nebo peníze, může se v této věznici dostat do problémů poměrně snadno.

Při rozhovorech s dozorcem a ředitelem věznice slyšel Raphael to stejné. V zemi je chudoba a lidé, kteří nemají nic, vyrůstají v prostředí organizovaného zločinu. Neznají nic jiného. Svůj svět si potom vytvoří i ve věznici a od doby, kdy v jeden den vězni pobodali 27 dozorců, nikdo nemá moc chuť zaběhlý systém měnit.

Zdroj: 

• https://www.netflix.com