Euforie: seriál o puberťácích, nad kterým tuhne krev v žilách i dospělým. Víme, čím nám HBO zkrátí čekání na druhou řadu

Euforie: seriál o puberťácích, nad kterým tuhne krev v žilách i dospělým. Víme, čím nám HBO zkrátí čekání na druhou řadu
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.
Euforie se tváří jako teen seriál, ale když ho rodiče shlédnou, nejspíš ho svým potomkům okamžitě zakážou. Proč tolik šokuje a jakto, že ho i tak nejde shlédnout jinak, než jedním dechem?

Hned úvodní scéna nám říká, že tenhle seriál nebude o tom, jak puberťáci prožívají své první lásky a jejich největším problémem je špatná známka, maximálně nějaká ta drobná šikana ve škole. I když… nakonec se setkáme jak s láskou, tak s násilím.

Hlavní postava Rue se na začátku první epizody vrací z drogové odvykačky a její první kroky vedou za dealerem. Ani na okamžik nezapochybuje. Ví, že s drogami skončit nechce. Život bez nich jí nepřijde snesitelný. Svůj názor přehodnotí až když potkává Jules, do které se zamiluje…

Co vše nás seriál Euforie naučil (a zároveň nás tím šokoval):

Je jedno, co schováváte pod sukní. Už dávno to neurčuje to, jestli jste kluk nebo holka. Jasně, o transsexuálech se mluví delší dobu, ale když vidíte, jak samozřejmě Rue přijímá fakt, že její kamarádka Jules má tam dole místo dívčí „výbavičky“ pánskou, dojde vám, že to je realita. Takový je dneska svět. A i kdybychom se stavěli na hlavu, nic s tím neuděláme. Roste nám tu generace, která tohle vůbec nebude řešit. Je to asi jako s rozvody. Dřív stigma, dnes už se žádný teenager nepozastaví nad tím, že každý z jeho sourozenců má jiného tatínka.

Děti jsou zlé. Opravdu hodně zlé. Šikana tak, jak si jí představuje většina dospělých, spočívá v urážlivých komentářích, maximálně v nějaké té rvačce mezi spolužáky. Ale ve skutečnosti jsou ti nevinní mladí lidé schopni vydírání, lhaní a úplné psychické likvidace druhé osoby. Nejhorší na tom je, že seriál nepřehání. Naopak. Realita šikanovaných dětí v dnešní kyber době může být možná ještě horší, než vidíme na obrazovce.

Puberťáci souloží. Člověk by čekal, že mladí se budou oťukávat, před prvním sexem budou nervózní a od svých patnácti do dvaceti budou souložit s jedním partnerem, a to ještě jenom na misionáře. Ale není to tak. Mladá generace si dovede užívat víc než jejich rodiče. Nahé fotky jsou běžnou formou komunikace, problém není většina představitelných sexuálních praktik a střídání partnerů nebo nevěry či polyamory vztahy jsou na denním pořádku. Dokonce ani erotická videa nejsou ničím neobvyklým. A sexuální násilí? I to je něco, s čím se postavy seriálu musí vypořádat a dost často i od svých nejbližších.

Drogy jsou všude. A dost často i v kapsách a kabelkách středoškoláků. Jo, po tom všem jsou možná tím nejnormálnějším, něčím, co nás vlastně už tolik nepřekvapí. Protože jak jinak se vyrovnat s tím vším svinstvem, kterého by bylo dost i na vyspělého člověka, než s pomocí nějaké té chemické berličky?

Seriál ale neukazuje jen to špatné. Rue a Jules se doopravdy milují, i když je to pro obě těžké. Rue se musí kvůli lásce vzdát drog, na Jules je zas kladen neúměrný nátlak, protože se cítí za Rue a její drogovou abstinenci zodpovědná. Ruein drogový dealer je zároveň její přítel, který se jí v rámci možností snaží chránit, a to za všech okolností a všemi dostupnými způsoby. A i když jsou hlavní postavy dost exoti, a navíc každý úplně jiný, nakonec je všechny pojí přátelství a jsou schopni se podpořit, pokud je to třeba. Jasně, že se stejně nakonec nejspíš nedočkáme happy endu. Ale můžeme sledovat to, jak se o něj partička nedospělých kluků a holek snaží ze všech sil. A to je něco, co děláme vlastně všichni a je hrozně úlevné si uvědomit, že v tom nejsme sami. A že někdo musí bojovat ještě tvrději než my. Proto je Euforie tak návykovým seriálem, od kterého prostě nejdou odtrhnout oči.

Čekání na druhou řadu protahuje koronavirová epidemie, nicméně Zendaya, představitelka Rue, se vyjádřila, že s HBO uvažují o jedné epizodě vydané mezi dvěma řadami, takzvané „bridge episode“, kterou by natočili s menším počtem herců tak, aby mohli lépe dodržet protipandemická opatření. Doufejme tedy, že se brzy dočkáme.