Marta Skarlandtová o své nemoci bez příkras: Důstojnost je pro mě víc, než boj za každou cenu

Marta Skarlandtová: důstojnost, klid a rozhodnutí jít vlastní cestou

Bývalá televizní hlasatelka Marta Skarlandtová se už více než půl roku potýká s těžkou diagnózou – rakovinou plic, která se rozšířila metastázami. Přestože by mohla zvolit razantní léčbu, rozhodla se jinak. S typickou přímostí a rozvahou, která ji provázela celý profesní život, dala přednost paliativní péči a kvalitě zbývajícího času před bojem za každou cenu.

Po nedávné hospitalizaci se vrátila zpět do domácího ošetřování. Pobyt v nemocnici pro ni přitom nebyl traumatizující zkušeností, spíše naopak.

Ani jsem si nepřipadala, že jsem v nemocnici,

popsala a ocenila vysokou úroveň paliativní péče u nás.

Na kvalitě života mi vlastně neubylo,

dodala s klidem sobě vlastním.

Paliativní péče jako opora, ne rezignace

Skarlandtová otevřeně mluví o tom, jak zásadní roli v jejím rozhodování sehrála psychologická a podpůrná péče, která pacienty provází od samotného sdělení diagnózy.

Právě podpůrná a psychologická péče, když vám sdělí takovou diagnózu, je strašně důležitá,

říká.

Téma je jí blízké i osobně, její jediná dcera Linda se této oblasti věnuje profesionálně. Možná i proto Marta přistupuje ke své nemoci s mimořádnou otevřeností a sebereflexí. Bez obalu přiznává svůj podíl na zdravotním stavu:

Vím, že jsem si rakovinu vykouřila,

 řekla už dříve a i nyní k léčbě přistupuje se stejnou chladnou hlavou.

Proč odmítla chemoterapii i umělé udržování při životě

Ve svých sedmasedmdesáti letech se Marta Skarlandtová rozhodla nepodstupovat chemoterapii. Nejde o vzdor ani o rezignaci, ale o vědomé rozhodnutí podložené zkušeností.

Já bych třeba nikdy neřekla, že bych se rozhodla pro chemoterapii, je mi sedmdesát sedm let. Můj muž měl před šesti roky také rakovinu plic, chemoterapií procházel a nebylo to hezké,

 vysvětluje.

Stejně jednoznačný postoj zaujala i k otázce umělého udržování při životě. Odmítá, aby o ní v krizové chvíli musela rozhodovat rodina, a proto své přání právně ošetřila.
U notářky sepsala tzv. dříve vyslovené přání, které jasně určuje, že si nepřeje být oživována ani napojována na přístroje.

Když se něco stane, ušetřím rodinu rozhodování, zda mě mají, nebo nemají odpojit od přístrojů,

popsala bez patosu, ale s hlubokým pochopením situace.

Dcera Linda: mezi profesí a rolí dítěte

Ke stavu své maminky se otevřeně vyjádřila i její dcera Linda, pro kterou je situace o to těžší, že se paliativní péči sama profesně věnuje.

Mámy by měly být nesmrtelné,

říká upřímně.

Když jsem byla v týmu, který se o ni staral, musela jsem se oprostit od osobních pocitů, bylo to těžké.

Rodina se však snaží, aby Marta nebyla sama. Vnučka Laura, které je osmnáct let, se k babičce nastěhovala a pomáhá s každodenní péčí.

Mají ještě spolu s fenkou Airin dámský klub, který jim kazí jen kocour,

dodává Linda s úsměvem a s vědomím, že o maminku je v tuto chvíli dobře a láskyplně postaráno.